Už se to blíží...

Tak už to mám za pár. Na jednu stranu se čím dál tím více těším a jsem neuvěřitelně zvědavá, jak se mi v každé zemi bude líbit, jaké zajímavé lidi potkám, co mě příjemně či nepříjemně překvapí, nad čím budu kroutit hlavou, jaké delikatesy ochutnám (říkala jsem si, že bych měla dát šanci těm mořským potvorám, když tam budou čerstvě z moře vytažené), co mi bude nejvíc chybět a jestli se vrátím nadšená do dalších cest nebo jestli se budu už těšit domů. Na druhou stranu mi to ještě tak nějak nedochází, že opravdu někam jedu a navíc na celé dva měsíce. Také mi přijde nějaké divné, že mám vyměnit zimní bundu, čepici a rukavice za plavky, i když se na to hrozně těším, zimu si tu nechte, já se radši budu škvařit. Myslím, že teprve na letišti mi to sepne, že se opravdu někam vydávám....

Co se týče příprav, tak mám stále pocit, že bych si měla ještě vyhledat více informací, že určitě nevím všechno, aby mi něco neuniklo a nebyla bych někde bezradná. To je asi deformace z práce, být vždy na vše připravena, ale na druhou stranu přípravu jsem tedy rozhodně nepodcenila, ke každé zemi mám základní informace (počasí, měna, kontakt na ambasádu, ubytování, jak se tam dostanu, výlety, kolik co stojí, čemu se vyvarovat, jaké jsou zvyky, co s sebou a nakonec kalkulaci s denním limitem, aby se mi lépe dařilo držet rozpočet na uzdě). Nejvíce mi pomohla knížka Travel Bible, kde jsou úžasné rady, jak na cestování, co s sebou, jak na letenky, ubytování, jak ušetřit a spoustu dalšího. Dle jejich doporučení jsem se zaregistrovala do programu Drozd Ministerstva zahraničních věcí, aby mě mohli kontaktovat v případě hrozící katastrofy nebo si ověřit, že se mi nic nestalo. Platební karty mám dvě, kdyby jedna nefungovala nebo se mi zablokovala, samozřejmě obě pojištěné proti zneužití. Naskenovala jsem si pas, občanku, řidičák i karty, kdyby mi je náhodou někdo ukradl. Očkovaná jsem základním triem, které doporučuje většina cestovatelů do Asie, a to tetanus, žloutenka A+B a břišní tyfus (moje paní doktorka by mě nejradši naočkovala proti všemu a vesele skásla 10 000 Kč), ale samozřejmě mě žádné zdravotní problémy na cestě nepotkají (na průjem jsem vybavena Endiaronem, paní lékarníce říkala, že to je zaručený). Podařilo se mi mamce zařídit plnou moc na poště, tedy až po 2 neúspěšných návštěvách, kdy nefungoval CzechPoint, se napotřetí po 40-ti minutovém čekání podařilo. Do tabletu jsem si stáhla chytré aplikace, jako mapy offline, skype, booking.com, airbnb, správce financí atd. Takže rozhodně nemůžete říct, že jsem přípravu podcenila:-)

Takže už zbývalo se jen sbalit a s tím mi také pomohla TravelBible a další cestovatelské blogy. Hodně doporučují jet jen s příručním zavazadlem, jelikož pak ušetříte za poplatky za zavazadlo u nízkorozpočtových aerolinek. Ale nejsem zase taková frajerka, abych jela na 2 měsíce jen s malým zavazadýlkem, které má 7 kilo. Třeba příště. Beru si s sebou batoh na záda, kufry na kolečkách jsou prý na prašných silnicích, zvlášť po tropickém deštíku, velkou přítěží. Doporučují vzít 1-2 kusy od každého kusu oblečení, ale to jsem taky úplně nezvládla. Nakonec mám asi 2 mikiny, 2 svetry (spíš svetříky), 10 triček/topů/tílek, 2 kraťasy, 2 sukně, 2 dlouhé kalhoty, 5 šaty, spodní prádlo na 12 dní, 2 páry ponožek, 2 plavky a šátky přes ně, 2 sandále, 1 baleríny a 1 pevné boty, kšiltovku a brýle. Když jsem nad tím tak přemýšlela, tak vlastně mám stejně věcí, jako bych jela někam na dva týdny na dovolenou k moři, akorát já si budu muset za ty dva týdny někde vyprat. Dle doporučení jsem si také s sebou zabalila rychleschnoucí ručník, nafukovací polštářek do letadla, masku na oči, špunty do uší, baterku (prý někdy vypadává proud a navíc v tropech je kolem půl sedmé tma tmoucí), powerbanku (na Srí Lance prý někdy vypadává elektřina), foťák s náhradní paměťovou kartou a selfie tyč, toaleťák (prý také ne vždy je:-)), opalovací krémy 50+ (i přesto se prý spálím, takže mám i Panthenol na spálení), základní kosmetiku, sprej proti hmyzu Off (uvidíme, jestli bude na asijské potvory fungovat), moskytiéru (prý nezbytnost pro klidný spánek bez štípanců, ale nevím, za co ji tam budu věšet, asi po mě vždy zůstane díra po hřebíku na památku:-)), švýcarák (ten se hodí vždy), malé dárky (suvenýry pro případné hostitele na Couchsurfingu a pár propisek pro neodbytné děti, prý se po nich mohou utlouct), ultra lehkou a skladnou deku (spíše takový vak, co se hodí do letadla nebo ne příliš čistého hotelu) no a samozřejmě karty (má rodina chápe). Celkem podtrženo a sečteno 17 kilo v baťohu a 6 kilo v příručním zavazadle. Na co jsem zapomněla a co bude a nebude potřeba, tak to se dozvím až na místě. Mějte se tu krásně a těšte se na první opravdový příspěvek z cest. Ahoooooooooooooooooooooj a držte mi palce.