Shrnutí mé cesty

 Dnes je to přesně měsíc, co jsem se vrátila ze své velké cesty. Páni, čas teda letí. A tak bych ráda shrnula svou cestu a své pocity -  co bych si s sebou vzala a co nechala příště doma, co se mi líbilo i nelíbilo v každé zemi, komu bych danou zemi doporučila i nedoporučila. Jsem rozhodně moc ráda, že jsem se na cestu vydala, protože byla fakt úžasná. Poznala jsem nové lidi, ale i sama sebe. Překonala jsem pár svých limitů, vylezla z ulity a dokázala si, že se o sebe umím postarat i v úplně cizí zemi. Jsem hrozně překvapená, že vlastně až na menší komplikaci s platební kartou jsem absolvovala dva měsíce zcela bez problémů nebo zásadních překážek. Každý večer jsem děkovala Vesmíru za úžasný den a říkala si, jak i ten zítřejší bude skvělý, takže je jasné, že to tak i dopadlo. Nikde jsem se nebála, necítila se ohrožená jako samotná žena a nikde jsem nelitovala, že jsem jela. Bylo skvělé, že se mnou jela Adélka a Péťa na část cesty, protože jsme sdílely společné zážitky a já byla ráda, že mám někoho po boku. Na druhou stranu jsem také ráda, že jsem jela i větší část cesty sama, protože jsem měla čas přemýšlet sama o sobě, o životě, ale potkat i spoustu skvělých lidí, které bych asi normálně nepotkala.

Když jsem se vypravovala na 2 měsíce, tak jsem vůbec neměla ponětí, co si s sebou vzít a nevzít a co všechno před odjezdem zařídit. Kolik toho můžete na 2 měsíce potřebovat, ale zároveň se nestrhat s těžkou váhou na zádech? A tak jsem hledala nápovědu na různých blogách i Travel Bibli, abych na nic nezapomněla. Níže jsem vypsala zásadní věci, které bych si s sebou příště vzala i nevzala.

Určitě bych příště zase zařídila:

• Registrovala se na stránkách Ministerstva zahraničních věcí, aby věděli, kde se pohybuju (naštěstí se mi nic nestalo a nebylo to potřeba, ale člověk nikdy neví)
• Nechala se očkovat - žloutenka a břišní tyfus. Ano, stálo to několik tisíc, ale alespoň jsem byla o něco klidnější, i když jsem se stresovala kvůli opicím a vzteklině, kterou mě strašila moje doktorka a kterou jsem si nedala očkovat (zase naštěstí mě žádná nekousla, asi protože jsem je brala dost oklikou)
• Blog byl super, i když mi zabíral spoustu času, ale mám alespoň vzpomínku, můžu se podívat, jak se jednotlivá místa jmenovala (ne všechno si teď pamatuju) a hlavně, vy všichni jste mohli sledovat, co zrovna podnikám. Díky moc za skvělé ohlasy.
• Dvě platební karty -  když jsem jednu zablokovala kvůli zneužití na Bali, ještě mi jedna zbyla a já nebyla totálně bez peněz. Příště si budu dávat větší pozor, kde peníze vybírám nebo při kratších cestách radši povezu hotovost. Taky je možné si zařídit zdarma posílání emailů při pohybu na účtu nebo sms, za kterou už se platí. Ale přišla bych tím na zneužití karty dříve.
• Zdravotní pojištění jsem sice nepotřebovala, ale nikdy nevíte.

Příště bych nezařizovala:

• Plnou moc pro Českou poštu, mamce stejně dopisy do vlastních rukou odmítali vydat, i když mě ujišťovali, že když bude mít plnou moc, tak jí je vydají.

Co se týče batohu a věcí, které jsem měla s sebou, určitě bych to všechno zredukovala. 15 kilo se nezdá moc, ale fakt se to pronese. Přemýšlela jsem i, že bych si příště vzala kufr na kolečkách. Jo, nebyla bych pravá "backpackerka", ale nestrhala bych si záda a hlavně bych měla v kufru přehled. Když se stěhujete každý den jinam, jako já většinu času, musíte všechno každý den vybalovat a zabalovat. Během cesty jsem zkoušela jsem různé systémy balení, ale stejně jsem vždycky nakonec potřebovala něco, co bylo úplně na dně. A i když jsem měla s sebou stejné věci, každý den byl batoh jinak plný, to nepochopíš. Taky jsem byla moc ráda, že jsem s sebou měla holky Adélku a Péťu, protože mi nějaké věci odvezly domů, co se ukázaly jako nepotřebné. Hlavně Péťa v půli cesty byla dobrá volba, protože přivezla teplejší věci na Zéland a odvezla plážové věci po Asii. Díííík.

Nepostradatelné věci, které bych si s sebou opět vzala:

• Tablet - úplně skvělý na všechno, malý, lehký, ale mnohem lepší než telefon. Hlavně na hledání ubytování, prohlížení fotek, psaní blogu i hledání informací na internetu. Většinou jsem ho nosila s sebou v kabelce, protože jsem tam měla offline mapy, takže jsem se nikde a nikdy nemohla ztratit.
• Powerbanku - jelikož se telefony, tablety i foťáky hodně rychle vybíjí a vydrží maximálně den, je powerbanka zcela nepostradatelná.
• Rychleschnoucí ručník - je malý, skladný, zas úplně tak rychle neschne, ale určitě rychleji než normální ručník.
• Adaptér do zásuvky - jinak jste fakt nahraný, když si nic nedobijete.
• Čtečka knih - malá, skladná, lehká se spoustou knih
• Malý batůžek na denní výlety + malou kabelku na večery
• Kšiltovka nebo klobouk a sluneční brýle proti sluníčku, opalovací krém 50 a výš - hlavně v Austrálii i na Novém Zélandu se musíte opravdu mazat každý den i víckrát denně. Byla jsem sama překvapená, že jsem se za dva měsíce ani jednou nespálila. 
• Cocoon - lehká deka/spacák, která se sbalí do maličkého uzlíčku, ale super Vás zahřeje v letadle nebo autobuse, navíc když někde nevěříte čistotě povlečení, spíte v tomto spacáčku.
• Náhradní paměťové karty do foťáku - jedna nakonec nefungovala, tak jsem stejně musela jednu navíc koupit.
• Toaleťák - ten ale můžete samozřejmě koupit i na místě, ale je super ho nosit s sebou, hlavně v Asii, protože na veřejných toaletách ani v restauracích ho většinou nenajdete.
• Švýcarák a příbor, které se hodí na ovoce i na večeře na pokoji. 
• Zámeček - hodil se na hostelech, kde jste většinou za zámeček museli platit za pronájem.

Co bych si příště s sebou nebrala:

• Selfie tyč, která se stejně po týdnu zlomila. Selfie jsem si udělala i s pomocí standardně dlouhé lidské ruky nebo jsem někoho poprosila. Nemám stejně moc ráda svoje fotky a vůbec jsem nechápala ty davy lidí s tyčemi, co mají z dovolené jen fotky, na kterých sami jsou.
• Tolik oblečení - nevěřila jsem, když v TravelBibli doporučovali vzít jen jeden kousek od každého oblečení, ale asi bych to zvládla. Je teda fajn mít alespoň nějakou rezervu, když se vám oblečení zrovna pere, ale v Asii by to určitě stačilo. Nějaké spodní prádlo, jedny kraťasy, jednu sukni, jedny šaty, mikinu, svetr, větrovku, plavky, jeany, sandály (jedny k šatům, jedny sportovní). Triček bych doporučovala alespoň 5, ty se rychle zapotí. A opravdu si neberte fajnové věci, protože Vám je zcela určitě zničí v prádelně, jako mně.
• Masku na oči a špunty do uší jsem vůbec nepoužila
• Vlastní moskytiéru - nebyla potřeba, někde byla a kde nebyla, nás nikdo neštípal. Navíc na místech, kde nebyla, ji ani nebylo možné nikam připevnit, takže fakt zbytečnost a navíc dost neskladná. Ani repelent jsem téměř vůbec nepotřebovala, jen párkrát večer na Srí Lance.

Super aplikace na cesty:

• Maps.me - mapy offline, které si stáhnete pro každou zemi a pak používáte offline bez internetu. Mají i navigaci, kterou jsme na Zélandu využívali denodenně v autě, protože byla ze všech nejspolehlivější.
• Fuji camera - aplikace na import fotek z mého foťáku pomocí wifi
• Blogger - super na psaní blogu a vkládání fotek z tabletu nebo mobilu, některé to umí jen z počítače.
• Booking.com a Airbnb - super aplikace na hledání ubytování i v soukromí. Jsem ráda, že jsem nebydlela v nóbl hotelech, ale hodně u místních a v hostelech.

No a teď se podíváme na jednotlivé země a zážitky, které mi nejvíce utkvěly.

AUSTRÁLIE

Asi top mé cesty, i když vám přesně nedokážu vysvětlit, proč. Je to asi tou atmosférou, těmi lidmi, nebo tím, že jsem se cítila jako v Evropě, tedy nemusela jsem řešit, že mě chce někdo okrást, handrkovat se o cenu nebo vymýšlet, jak se složitě dostat z bodu a do bodu b. Bylo to jako v Evropě, tedy důvěrně známé, ale zároveň tak jiné. Asi to bylo tou atmosférou, tím teplem, těmi plážemi, fešnými surfaři, muzikanty na ulicích, rozmanitostí přírody a zvířaty, která naleznete jen v Austrálii. Nejvíce mě překvapilo, jak jsou všichni ochotní, když se zeptáte a požádáte o pomoc, tak pozitivní a profesionální prodavačky a servírky. Největšími zážitky byla určitě příroda, tedy Great Ocean Road, Blue Mountains a návštěva parku s australskými zvířaty, koaly byla úplně k nakousnutí, zato klokani moc krásy nepobrali. Úžasný byl St. Kilda festival, i když bylo pěkně větrno, celé Melbourne bylo kouzelné, Sydney mě zase překvapilo svými plážemi a neuspěchaností. Nic negativního asi na Austrálii říct nemůžu, jen byli trochu otravní ti všudypřítomní nevychovaní Číňané a také němčinu jste slyšeli více než angličtinu. I když jsem se bála hostelů, nakonec to bylo skvělé místo na seznámení se s novými lidmi a parťáky na výlety. Hotely jsou v Austrálii prostě šíleně drahé, ale i hostely nabízí čisté místo ke spaní za rozumnou cenu. Tohle je země, kam bych se rozhodně ráda ještě vrátila, minimálně na měsíc. Půjčit campervan a vydat se na dobrodužství podél pobřeží i do vnitrozemí. Tady jsem litovala, že jsem se sem jako studentka nevydala dříve na populární working holiday program, alespoň na rok nebo dva. Chápu, proč se tolik lidí stěhuje do Austrálie a to kouzlo, kterým je omámí. Austrálii rozhodně doporučím všem cestovatelům, protože je tak obrovská, že si tu každý najde to své. Jen je třeba sáhnout trochu hlouběji do peněženky, i když mě naopak překvapilo, kolik věcí je v Austrálii zdarma (pítka, tramvaj uprostřed Melbourne)

  

NOVÝ ZÉLAND

Tato země je v těsném závěsu za Austrálií na čele mé cestovatelské hitparády, především díky své úžasné přírodě, které je naprosto jiná než kdekoliv jinde, kde jsem byla předtím. Drsné i romantické pláže většinou s černým pískem, přerostlé kapradiny, dominantní sekvoje, všemi barvami hrající geotermální jezírka, vysoké gejzíry i početné sopky se prostě nedají zapomenout. Úžasně přátelští místní, kteří se s Vámi zapovídají a vy máte co dělat, abyste se nesmáli jejich srandovnímu přízvuku. Všudypřítomné campervany různých barev, ze kterých se hrnou davy turistů, opět převším Němců, vytváří na Zélandu takovou turistickou atmosféru, potkáte tu opravdu cestovale z různých koutů světa. Sluníčko je tu kvůli tenké ozonové vrstvě opravdu hodně ostré a tak mým největším přítelem na cestě byl opalovací krém, ale stejně jsem měla pocit, že se usmažím, i když bylo jen kolem 20-25 stupňů. Na Zélandu byla všechna navštívená místa úžasná, Cathedral Cove, Hot Water beach s horkými prameny, Rotarua s geotermálními jevy a typickou maorskou vesnicí i Tongariro, kde jsem zdolala 20 km výstup a pokořila své limity. Tento výstup je asi můj nejintenzivnější zážitek ze Zélandu a je mi trochu líto, že jsem těch výstupů nebo jiných trošku extrémnějších věcí nepodnikla více. Auckland mě úplně nezaujal, ale já obecně na města moc nejsem. Jinak na Zélandu nemohu nic negativního hodnotit, asi jen ty vysoké ceny, ale to není jejich vina. Na Zélandu také fungují služby perfektně, stejně jako v Austrálii, ale překvapilo mě, že dlouho jedete a nepotkáte žádné město ani vesnici, a když už ano, nejsou příliš vybavená. Tedy spíš, chcíp tam pes. Nedivím se, že alkoholismus a drogy jsou na Novém Zélandu problém. Přesto je Nový Zéland je ideální pro všechny milovníky přírody, různých extrémních sportů a ideálně kempování. Bez auta rozhodně nemáte možnost prozkoumat ten pravý Zéland, ideální je půjčení campervanu. Určitě lituju, že jsem nenavštívila jižní ostrov, ale třeba někdy jindy. 

 

SRÍ LANKA

Na Srí Lance se mi nejvíce líbilo, že byla opravdu jiná, tedy opravdu jiná od Evropy, a že mě každý den překvapilo spousta věcí, jako jejich vlaky, autobusy, náboženství, oblečení i jídlo. Mimochodem na Srí Lance mi chutnalo asi nejvíce včetně ovoce, které bylo nejchutnější ze všech navštívených zemí. Největšími zážitky pro mě byly místní příroda, sloni, čajové plantáže včetně návštěvy továrny, jízdy tuk tukem, ale hlavně místními vlaky a autobusy. V Hikkaduwě byla úžasná dlouhá, téměř liduprázdná pláž s lehátky zdarma u barů a teplým mořem. Naopak trošku (hodně) pokulhávala hygiena, která by při pobytu pouze v 5* hotelech nebyla problém. Je třeba se připravit na staré autobusy, staré vlaky, špínu a hluk, které jsou ale prostě součástí této země a je třeba to tak brát. Byla jsem ráda, že jsem zemi navštívila s Adélkou. Poslední den v Negombu sama jsem se úplně dobře necítila, i když se nic nestalo, ale byl to jen takový můj nepříjemný pocit. Pobyt bych doporučovala hlavně dobrodruhům, kteří chtějí zažít něco nového, jiného, především úžasnou přírodu a jídlo, ale zároveň umí přimhouřit oko a brát zemi takovou, jaká je. 

MALAJSIE A SINGAPORE

Oproti Srí Lance jsem si na Langkawi přišla jako v luxusu, ostrov mi spíše připomínal lepší dovolenou v Turecku. Překvapilo mě, jak je země rozvinutá, jak se všude buduje, ale zároveň, jak je uklizeno, jak jsou rozvinuté služby a že všichni mluví anglicky.  Na Langkawi mě zaujaly krásné čisté pláže s průhledným mořem, hodně vodopádů, dechberoucí výhledy z lanovky a visutého mostu a celý výlet za mangrovníky, opicemi a orli. I když jsem se trochu bála muslimské země, byla jsem velice příjemně překvapená, protože všichni byli velice příjemní a ani nebyly v doslechu žádné mešity s minarety, takže mě nikdo nebudil brzy ráno. Naopak jsem měla pocit, že byli muslimové mnohem více ochotní a navíc nebyli tak vtíraví, jako například Balijci. Vůbec jsem se zde necítila jako v Asii, proto bych ostrovy Langkawi doporučila všem, kteří se chtějí v zimě vydat do tepla, ale nehledají úplnou divočinu a mají rádi určité pohodlí a služby. Singapore bych také nevynechala, i když je to velkoměsto se spoustou výškových budov, ale zároveň působí velice klidným a vyrovnaným dojmem. Největší dojem na mě udělal park s umělými květinami s večerní světelnou a hudební show a přepychová nákupní centra. I jídlo zde bylo super, založené především na nudlích a rýži. Naopak Kuala Lumpur mě až tak nezaujal, především ve srovnání se Singaporem. Působil spíše špinavě, hlučně, nesourodě a celkově bych ho už znovu navštívit nemusela. 

 

BALI

Bali pro mě bylo největším zklamáním, asi proto, že jsem od něj nejvíc očekávala. Vždyť všichni Bali opěvují, lákají na tento úchvatný ostrov, stěhují se na něj plnit si své sny. Je pravda, že můj názor asi ovlivnilo končící období dešťů a také ostatní navštívené země, se kterými jsem Bali porovnávala. Rozhodně se nedá říct, že by to byla katastrofa, ale ze všech navštívených zemí to je místo, kam se znovu nevrátím. Na Bali se mi líbila jejich příroda, hlavně krásné keře a stromy a rýžová pole, jejich kultura a všudypřítomné paláce, sochy a obětiny. Co se mi naopak nelíbilo, byly místní lidé, kteří ve vás viděli jen chodící peněženku. Protože přece když si můžete dovolit přijet na Bali, tak musíte být bohatí, ne? Nešlo jít po ulici bez toho, aby na vás troubili řidiči a nabízeli své služby, do obchodů vás neustále lákali a z nich nepustili bez nákupu, i na pláži se vám snažili vnutit šátky, hodinky a šperky. Chvíli jste neměli klid, takže jsme nakonec nejvíc času trávili na ubytování hraním karet. Navíc se musí neustále smlouvat a místní se vás snaží vydírat příběhy o dětech, které musí živit a jak je na tom jejich rodina špatně, abyste tu cenu prostě zaplatili. Pozor na platební karty, často vám je na Bali zneužijí. Také pozor na pláž Kuta-Seminyak, která byla plná špíny a odpadků, těžko říct, jestli to bylo obdobím dešťů nebo to je na denním pořádku. Celkově na mě Bali působilo jako místo, které je zničeno turistickým ruchem, ztratilo své původní kouzlo a místní svou původní pohostinnou povahu. Nejvíce se mi líbilo v Sanuru na pláži, rýžová pole a paláce. Nelíbilo se mi tolik v Seminyaku (špinavá pláž), Ubudu (hrozný provoz) a na výletě po výrobně batiky a stříbra (klasická prodejní akce). K jídlu byla smažená rýže nebo nudle, což se brzy omrzí. Ani ovoce nebylo tak super, jako na Srí Lance. Já bych na Bali už znova nejela, jsou hezčí místa k návštěvě. Ale pokud chcete jet do hotelu na jedno místo s pár výlety, pak vyberte hezkou čistou pláž a budete asi spokojeni. A hlavně nejezděte v období dešťů, moc sluníčka opravdu neuvidíte.

Teď po měsíci od mého návratu mi přijde, že jsem ani nikde nebyla. Je to neskutečné, jak čas letí a jak si člověk zase zvykne doma, zpět v realitě. Vůbec nelituju, že jsem dala výpověď a na cestu se vydala. Spíš lituju toho, že jsem se na cesty nevydala dříve, jako tisíce mladých lidí, které jsem na cestě potkala. Na světě, ale i v České republice je toho tolik k obdivování. Tak teď na chvíli potlačit mé další cestovatelské touhy a najít nějakou alespoň trošku zajímavou práci, která by mě na dalších pár měsíců zabavila. Díky, že jste mě sledovali a četli mé příspěvky a třeba bude zase někdy brzy o čem psát.