Ahooooj. Tak jsme se s Tomíkem a jeho partou kolegů vydali pokořit řeku Sázavu v jejím nejvyhledávanějším úseku, a to z Týnce nad Sázavou do Pikovic. Tomík na kánoji seděl poprvé v životě, já asi po 20-ti letech, takže to byla velká zábava. Rozhodně doporučuju všem dobrodruhům, protože pohled z kánoje na okolní svět stojí za to, především v krásném slunečném dni. Níže najdete popis, jak to všechno probíhalo, pokud byste chtěli sami strávit zábavný den na vodě.
Autem jsme přijeli do obce Pikovice, která je poslední před ústím Sázavy do Vltavy. Tady jsme zaparkovali hned vedle tábořiště, kde Tomíkovi kolegové rozbili ležení na nadcházející noc. My přijeli jen na den, takže jsme zaplatili parkovné 50 Kč a nechali auto na placeném parkovišti hned vedle řeky. Parkoviště se nachází asi 100 metrů od železniční zastávky Petrov u Prahy, kam jsme se vydali na vlak do stanice Týnec nad Labem. Je to malá zastávka, takže lístek si koupíte od pana průvodčího přímo ve vlaku. Jelikož trať není elektrifikovaná, jezdí tu naftová mašina, která táhne ještě staré dvoupatrové vagóny, jako za starých časů. Sice měl vlak 30 minut zpoždění, ale to nevadilo. Kluci měli s sebou na posilnění nějaká ta pívečka a rumík, takže jim to rychle utíkalo. Vlak byl pořádně našlápnutý, protože byl krásný den, a stejný nápad jako my mělo bezpočet jiných odvážlivců. Cesta do Týnce nad Sázavou Vám zabere asi 30 minut, kdy se můžete kochat, chvílemi obhlédnout situaci na řece nebo závistivě koukat na haciendy podél trati.
V Týnci kluci předem zařídili pronájem nafukovacích kánojí, které pro nás byly připraveny asi 10 minut chůze od vlakové zastávky, přímo u řeky. Rozhodně je potřeba rezervovat lodě předem, protože zájem je obrovský a některé firmy lodě přivezou jen dle požadovaného počtu. Pronájem lodi pro 2 na den, včetně pádel, vest a barelu na věci vyjde na zhruba 400 Kč, což vůbec není moc. Nejdřív jsem si nebyla jistá volbou nafukovací kánoje místo tradiční laminátové, ale jelikož bylo málo vody a my neustále drhly o kameny, byla jsem ráda, že jsme tu nafukovací měli.
Celkem nás bylo 7 lodí, tedy pořádná flotila. A takovou flotilu je pěkně těžké udržet pohromadě. A tak se stalo, že kluky na fotce níže jsme viděli prvních 10 minut a pak už jsme je téměř neviděli, i když jsme na ně několikrát čekali. Bohužel se cvakli hned na prvním jezu a ztratili obě pádla, takže celou cestu jen tak splývali a viseli z lodě. Z druhé posádky si zase háček narazil palec u nohy tak, že se mu odloupnul nehet, takže to bolelo jako blázen. V první vesnici to tedy vzdal, sednul na vlak a zadák to celé odpádloval sám. Voda fakt není sranda, takže radši obezřetně a bez alkoholu:-) Taky bych si příště vzala Kroksíky nebo nějaké jiné boty s pevnou špičkou. Z naší lodě se koupal jenom Tomík, když jsme se zadrhli o kámen, snažili jsme se rozpobyhovat dopředu a Tomík samým zápalem bohužel vypadnul z lodi. Já samožejmě plula dál, protože zastavit loď v peřejích není žádná sranda. Tomík se zase nemohl udržet na nohou, protože je všude spousta kamenů a proud byl docela silný. Tak to nakonec vzdal a nechal se unášet proudem až ke mně. Fakt sranda, mohla jsem se smíchy počůrat.
Nejnebezpečnější na vodě jsou samozřejmě jezy. Na tomto úseku narazíte na 7. Pravidlem je nabrat před jezem co největší rychlost a pádlovat, pádlovat, pádlovat. Bohužel toto pravidlo vám moc nepomůže, když je málo vody, jak vidíte na fotkách níže. Kvůli nízké hladině vody vystouply trámy na vrcholku jezu, takže jste se tam zasekli a museli jste se tak dlouho sunout dopředu, až jste přepadli. Případně musel zadák vylézt z lodě a prostě do lodě strčit a rychle naskočit. Viz fotky níže. Jeden jez se nedal sjet vůbec, protože tam zbyly jen kameny, kde se každý zaseknul. Tak jsme ho radši přenesli, jako většina ostatních vodáků.
Podél řeky je i několik stánků z občerstvením, které už z dálky poznáte, protože je na břehu kolem nich spousta lodí. První dvě občerstvení nabízí jen základní nápoje a klobásu, případně hranolky či langoše. Takže žádné pořádné jídlo nečekejte. Ale zhruba v polovině cesty, v Kamenném přívozu, máte i možnost výběru ze dvou restaurací, do kterých jsme už bohužel nevydrželi, takže klobása nám musela stačit.
Šestnáctikilometrový úsek z Týnce do Pikovic vede skrz několik vesnic a jezů, podél úžasných dřevěných rekreačních chatek rozházených podél břehu a krásnou přírodou se spoustou lesů. My jsme jeli na pohodu s další jednou lodí s Terkou a Tomášem, protože čekání na ostatní jsme zhruba v třetině vzdali. Kochali jsme se přírodou, občas jsme zastavili se občerstvit, pozdravit kačky nebo vylejt vodu z lodi. To byste nevěřili, kolik vody se v peřejích a jezech do lodi nacáká. Jediná trošku negativní věc byly ty davy na vodě. Jelikož bylo krásně, tak na Sázavě bylo víc lidí než na Václaváku. Většinu cesty to nevadilo, ale před jezy se to štosovalo, v peřejích jste se někdy museli vyhýbat lodím před vámi, abyste do nich nenarazili.
No a to vyhýbání nám úplně moc nešlo. Jelikož jsme to ani jeden moc neuměli, tak jsme neustále zahýbali doleva, doprava, většinou přímo na kameny. Než jsem stačila Tomíka upozornit na šutr před náma, už jsme ho dřeli. Je pravda, že bylo fakt málo vody a spousta kamenů nebyla v hnědé vodě téměř vidět, ale my bychom to asi stejně neuměli na poslední chvíli zatočit. Jelikož už nejsme nejmladší, tak nás taky bolely kyčle, kolena a záda po pěti hodinách sezení jen na dřevěném prkýnku bez možnosti si pořádně natáhnout nohy. No jo no, nejsme nejmladší. Ale přesto bychom zase jeli znovu, jen bychom si příště na Jou Troubě (You Tube) zkoukli, jak se ta loď vlastně kormidluje. Ale to nadšení, když sjedete ten jez, když zdoláte peřeje, ve kterých nadšeně výskáte a zubíte se, protože to je fakt hustý a pádlujete o sto péro, a to nadšení, že jste se necvakli, to za to stojí. Mokří jste tak či tak, protože sedíte na mokrém sedadle a nohy máte ve vodě, takže je v podstatě jedno, že jste se necvakli, ale alespoň pak nemusíte hledat pádla a barel dalších pár stovek metrů po proudu.
A tak zhruba po pěti hodinách jsme dopluli zpátky do Pikovic, kde už na nás čekalo stejné auto, u kterého jsme si lodě vyzvedávali. Tak jsme veškeré půjčené vidění v pořádku odevzdali, čekání na zbytek party po hodině vzdali a frčeli domů plni zážitků a hlavně šťastní, že jsme se neutopili ani neutrpěli žádný úraz.
Tak příště na vodě Ahoooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooj.
