Malajsie: Langkawi 2

Takže nudě je konec. Na dnešek jsem si zaplatila celodenní výlet po přírodních krásách ostrova, který se ale neuskutečnil. Po 30 minutách čekání před ubytováním dorazila slečna, co mi výlet prodala, že pro mě cestovka nemá odvoz, a tak že pojedu zítra. Tak co teď? Věděla jsem, že počasí se má kazit, a tak jsem udělala rychlé rozhodnutí půjčit si místo výletu auto. Sbírala jsem odvahu na skútr, ale věděla jsem, že mají být přeháňky a že cesta k vodopádům je klikatá. No a protože pronájem auta byl jen o 120 Kč dražší, bylo rozhodnuto. Tak jsem najednou měla auto zvláštního tvaru i stavu (všimněte si, jak drží blatník na místě), žádný plán cesty, vybitý tablet a žádné informace o řízení na Langkawi. Když jsem se ptala několika lidí na rychlostní limity, tak na mě nechápavě koukali. Pochopila jsem, že limity nejsou, pokud nepotkáte ceduli s omezením rychlosti. Řídí se vlevo, ale to už mám namakáno z Anglie, navíc tu není moc velký provoz, takže se jede fajn. Akorát musíte dávat pozor na zvířátka přes silnici - dávala jsem přednost kravám, psům, slepicím a nejvíc opicím, všichni si kráčeli, jako by se nechumelilo.

Nejdřív jsem se vydala k největší atrakci ostrova, a to lanovce s visutým chodníkem. Měla jsem s sebou jen základní mapu ostrova, tak jsem se párkrát ztratila, ale nakonec jsem úspěšně k atrakci dorazila. Kolem lanovky je Oriental village, kde najdete spoustu obchodů, občerstvení a atrakcí patřícím k lanovce. V ceně k lanovce máte i vstup do 4d kina, 4d galerie (ta byla fakt úžasná s jako živými obrazy a optickými klamy)a dómu. Navíc se děti můžou projet na čtyřkolkách nebo krmit králíčky. K tomu vás všude fotí a fotky, klíčenky, koule atd s vaším obrázkem si můžete ihned koupit. Prostě atrakce pro celou rodinu, jak se patří.

 
 

Už když jsem jela nahoru lanovkou rakouské výroby (chyběly jen ty lyže), tak začalo pěkně pršet. Naštěstí než jsem vyjela nahoru druhou lanovkou, tak se mraky protrhaly a já se mohla v klidu procházet po chodníku stovky metrů nad zemí. Je to neuvěřitelné, jak mohly postavit takovou věc tak vysoko. Na několika místech je prosklená podlaha, takže odvážlivci bez závratě mohou mrknout až dolů. Ze shora je opravdu nádherný výhled na všechny strany, na okolní ostrůvky, přilehlé vodopády a moře. Stojí opravdu za to si lanovkou vyjet, já na atrakci strávila celkem 3 hodiny, než jsem všechno náležitě vyfotila.

 
 

 

Jelikož vodopády 7 wells (7 studní) jsou hned vedle, zamířila jsem tam. Před cestou jsem se posilnila nudlemi za 30 korun v místním občerstvení. A dobře jsem udělala, čekaly mě totiž stovky schodů nahoru k vodopádům, až jsem v tom vedru skoro duši vypustila. Naštěstí jsem nebyla jediná s jazykem na vestě, kdo využíval odpočívadla při cestě. Cestou jsem pozorovala stromy a keře, které byly zcela jiné než u nás i než na Srí Lance, především listnaté vysoké stromy, jejichž názvy bohužel neznám. Nahoře na mě čekaly krásné vodopády, ve kterých se dalo koupat, čisté záchody (to by mě zajímalo, kdo se tam šplhá je čistit) a přidrzlé opice, které v nestřežené chvíli místním prošacovaly všechny batohy a snědly, na coSrí přišly. Říká se, že jsou vodopády magické a že se do nich chodí koupat víly, ale já teda žádné nepotkala.

 

 
 Dalším cílem cesty byla údajně krásná pláž na severu ostrova, kterou jsem ale úspěšně minula, a jelikož se nebylo kde otočit, úplnou náhodou jsem dojela k druhým vodopádům Temerun, kde jsem byla úplně sama. Opět voňavoučké záchody, tentokrát o dost kratší schody (hurá) a strmé vodopády na skále. No a jelikož těch vodopádů tady mají málo (sarkasmus), nechali hned vedle těchto vodopádů postavit největší umělé vodopády v Malajsii. Proč, to se mě neptejte. Je pravda, že teď v suchém období není vody v přírodních vodopádech tolik, ale mně to rozhodně stačilo.

 

 

A když jsme u toho suchého období, tak se nějak letos porouchalo, říkali místní. Zatím každý večer pršelo a dneska byl pěkný slejvák už odpoledne. Tak jsem radši zastavila u silnice a nevěřícně koukala z auta, jaké potoky vody se na Langkawi spustily.

Stále zbývalo dost času do vrácení auta, tak jsem jen tak projížděla vesnicemi, koukala po domech (většina bungalovů, nových či hezky upravených), stáncích při cestě, stromech okolo a místních na skútrech. Až jsem zabloudila k třetím vodopádů Durian. Ty se mi asi líbily nejvíce, protože byly krásně vidět, mají kolem sebe romantická odpočívadla, super houpavý závěsný most a dá se v nich koupat, i když já to v té kalné vodě po dešti neriskovala. Měli tam taky úplně obsypané stromy banány, tak jsem si hned vedle pár koupila, ale chuťově na srílanské rozhodně nemají. 

 

Po cestě jsem jen tak uhla a narazila jsem na mangrovové háje, kterými jsem se chvíli prošla. Za odlivu působí hodně strašidelně, když vidíte všechny ty jejich kořeny. Zítra bych měla už snad úspěšně na druhý pokus vyrazit na výlet za nimi.

Poslední mou zastávkou bylo hlavní město Kuah s přístavem a známým Orlím náměstím, s obří sochou orla, symbolem Langkawi. Tam už to opravdu žilo a silnice měla dokonce 4 proudy, spoustu semaforů i aut. Ale pro mě samozřejmě žádný problém. A hádejte co, Baťu tu mají taky.

 
Po cestě zpátky jsem špatně zahla, a tak jsem skončila u letiště, kde jsem si nafilmovala pár přistání a užívala atmosféry zapadajícího slunce. Jedna vtipná poznámka na závěr, když odpovím, že jsem z České republiky, polovina lidí neví, kde to je, a druhá polovina se rozzáří a zvolá "Petr Ček". Díky, Péťo.