Plním si své cestovatelské sny: Srí Lanka: Kandy 1

Třetí den na Srí Lance jsme s nadšením zahájily ve 4 hodiny ráno, abychom v 5 mohly opustit penzion a v 5.55 odsupět vlakem směr Kandy. Na téměř prázdné ulici jsme chytly tuktukáře Charlese, který nám prozradil, že je svobodný, tak jsme mu slíbily, že ho vyvěsíme na náš veleúspěšný blog a že se mu určitě nějaká nevěsta brzy přihlásí. Tak dámy pište, Adélka vám ráda poskytne číslo na nezadaného fešáka Charlese.

Na nádraží jsme koupily miniaturní lístek na vlak do druhé třídy bez rezervace za 180 rupií (vlaky tu jsou extrémně levné) a šly jsme se připravit na nástupiště. Naštěstí nemám línou hubu, tak jsem se hned ptala, jestli jsme na správném nástupišti a když vlak vjížděl do stanice, čapla jsem pána v uniformě a zeptala se, kde bude ta druhá třída bez rezervace. Pán, ukázalo se, že to byl průvodčí, nám zaměřil správný vagón, ale to už čilí místní naskakovali ještě za jízdy do vlaku, aby ukořistili nějaké místo, což se ukázalo jako dobrý nápad. Vlak byl během minuty plný a to zbývalo ještě 30 minut do odjezdu. Adélka se procpala dopředu a zaujala místa, mě odstrčila místní dáma a její děti, ale byly jsme rády, že nemusíme 3 hodiny stát. Seděly jsme se samými místními, kteří po nas zvědavě pokukovali, ale ochotně pomohli s batohy nahoru. Na Srí Lance nedoporučují nosit tílka a hodně krátké šortky, protože místní vás pak považují za lehké děvy. A musím říct, že jsem se cítila zvláštně i v delších šortkách a tričku oproti dámám zahaleným v sárí nebo dlouhých sukních a rukávech. Krátké oblečení má také tu nevýhodu, že i na Srí Lance ve 30ti stupních vám v něm může být ve vlaku zima, protože na stropě jsou přidělány větráky, pod kterými to pěkně fučí. Dveře se ve vlaku nezavírají, místní z nich někdy více, někdy méně visí, během cesty přijde průvodčí, ale i prodejci čaje a různých smažených pokrmů umístěných v košíku vyloženém použitými novinami. Zhruba po půl hodině se rozednilo a my projížděly nádhernou krajinou, která na mě působila jako jeden velký prales, do kterého místní sem tam postavili nějaká obydlí. Cestou jsme viděly hezké zděné domky, ale častěji maličké chýše ze dřeva či vlnovek na střechu, všude viselo prádlo, krávy se volně procházely, spousty čápů důležitě stály v rýžových polích, všude samá palma a banánovník. Co zatáčka, to nový úchvatný pohled. Jak jsme se blížily do hor, tak vlak zpomaloval a zpomaloval, jakoby to ani nemohl vysupět nahoru, ale přece jen to zvládnul a už v 9 hodin ráno jsme vystoupily v Kandy.

Jelikož náš penzion byl v kopci nad městem a naše batohy vážily 15 kg jeden, rozhodly jsme se pro tuktuka. Já se ukázala jako drsná vyjednávačka, co rozhodně nekývne na první nabídku. Náš pan řidič Noor nám nabídl, že nás bude celý den vozit a vezme nás na všechny atrakce, kam jsme chtěly, už dnes, tedy v pátek, protože o víkendu bude hodně místních. Ti mají oproti turistům všude vstupné za hubičku, tak rádi o víkendu podnikají výlety.

Nejdříve jsme vyrazily do sloního sirotčince Pinnewala, kde pečují o zhruba 100 slonů. Noor se nás sice snažil nalákat k jiným slonům, ale těch bylo jen 10, takže u nás neuspěl. Vstupné bylo sice dražší, ale rozhodně našeho rozhodnutí jet do Pinnewaly nelitujeme. Bylo to prostě úžasné vidět tolik slonů pohromadě. Každý den ráno v 10 vedou zhruba 40 slonů nákupní ulicí dolů k řece, kde se sloni koupají, sprchují a skotačí, a po dvou hodinách se vydávají zase zpátky. To samé se opakuje ve dvě hodiny s druhou partou slonů. Stály jsme tam s Adélkou v němém úžasu nad tou krásou. Zpátky v útulku si můžete slony pohladit nebo nakrmit, samozřejmě za poplatek. Někteří cestovatelé psali, že jsou sloni v řetězech a že je to smutné, ale my viděli pouze jednoho jediného, který je měl, naopak sloni se vesele ve vodě cachtali, tahali se za ocasy a dováděli. Celkově to byl prostě nezapomenutelný zážitek.

Po slonech jsme se chtěly podívat do jedné ze zahrad koření, kde jsme se sice dozvěděly několik informací o léčivých účincích rostlin, že na Srí Lance mají prý 54 druhů banánovníků, 4 druhy různě barevných ananasů, viděly jsme kakaové boby, pepř (věděli jste, že různě barevný pepř je jeden pepř, jen různě zralý?) a skořici, ale prakticky se jednalo o prodejní akci místní bio kosmetiky a léčiv, která byla ale dost drahá. Vstupné se neplatilo, ale pan průvodce si řekl o dýško, které jsme mu ale nedaly. Je ale pravda, že ta epilační pasta, co mi dal na 5 minut na ruku a pak smyl ručníkem, fakt funguje. Ale 19000 rupií za ni opravdu dávat nebudu.

Pepř

Kakaové boby

Po obědě v místní vývařovně jsme se vydaly do botanické zahrady v Peradenyii, která byla oázou klidu nejen pro turisty, ale především místní. Setkaly jsme se tam s prvními opicemi, které nás naštěstí nepokousaly, a viděly stromy obalené netopýry (myslíme si, že to byli netopýři, viz předposlední obrázek), ale především spoustu krásných rostlin.

Po hodince v zahradě jsme ještě zastavily v místním supermarketu, kde byla spousta zajímavých věcí, například mini banánky, bílé okurky, žádné uzeniny ani rozumné pečivo, zato mnoho typů rýže v pytlích na odvážení, drahé ovocné džusy a mnoho druhů sušeného mléka. Pak už jsme se těšily po celém dni a dlouhé zaprášené jízdě v roztřeseném tuktuku do postele. Voda sice tekla jen studená, ale i tak jsme byly rády, že jsme ze sebe smyly prach a výpary místní dopravy. Doporučuji se zeptat v každém hotelu, jak sprcha funguje. Nakonec jsem to díky zkušenostem z Anglie a po otočení/zmáčknutí všech možných knoflíků a páček zprovoznila. Dnes jsme sice ubytovány na kopci nad městem, ale i tak se všude rozléhá zvuk klaksonů z města, i když o mnoho méně, než včera. Asi to bude tím, že zvuková izolace tu není možná. V koupelně je mezi vlnkatou střechou a zdí asi 10ti centimetrová díra, v ložnici jsou zase průduchy ven, takže to asi dopadne tak, že vyzkouším ty špunty do uší, co mám s sebou.

Poznámky:

Vždy mít s sebou svetr nebo šátek, ve vlaku je třeba počítat s větráky a na tuktuku s šíleným průvanem a prachem. Na noc si beru paralen, už mě bolí v krku a uši.
Podávejte ruku i věci pravou rukou. Pravou se zde jí (ano, rukou naberete rýži, vymácháte v curry a dáte do pusy), levá je považována za nečistou, protože se prý s ní utírá zadek, ale to nevím, proč jsou teda všude hadice a ne toaleťák. Nebojte se, můžete si vzít příbor.
Ukazování nohou je považováno za neslušné.
Poproste hotelový personál o vysvětlení sprchy.
Nikdy se nefoťte zády k Budhovi, vedle stát můžete.

Kalkulace na osobu v rupiích: