sobota 14. ledna 2017

Srí Lanka: Hikkaduwa 2

Jelikož jsme ranní ptáčata, tak i dnešní den jsme začaly brzy, tentokrát snídaní u nás v penzionu v 7 ráno.
Pan domácí nám ji servíroval přímo k nám na balkón a skládala se z konvice čaje (ten mají na Srí Lance moc dobrý a pije se jako anglický s mlékem a cukrem), toastů (bílý toastový chléb je jediný, který vesměs seženete), másla a marmelády (dost sladké, myslím si, že barvou i chutí mohla být z manga), talíře s čerstvým ovocem (stále máme problémy nějaké ovoce rozlišit) a omelety, která dorazila jako poslední. Mňam, super začátek dne.
Po strávení snídaně jsme se vydaly opět místním autobusem navštívit želví farmu, která se nachází asi 7 km od našeho bydliště. Jelikož pan "průvodčí" neuměl anglicky a nerozuměl nám ani po názorné ukázce místa na tabletu, tak než jsme se domluvily a zaplatily jízdné, farmu jsme přejely, i proto, že nerozuměli slovu stop. No prostě sranda.
Želví farma je malé místečko s pískem na líhnutí želviček a 12-ti káděmi s želvami různých druhů i stáří. Na některé želvy si můžete sáhnout i si je vzít do ruky, ale to mi nepřišlo správné, když jsem viděla, jak zoufale máchaly ploutvičkami při zvednutí jinými návštěvníky. Také jsem si říkala, jak vyhovuje těm největším želvám, které měly odhadem až metr, bazének o rozměru opět odhadem tři metry na pět metrů, když jsou zvyklé žít v nekonečném oceánu. Na obranu majitele je ale pravda, že velké želvy byly nějak handicapované, většinou jim chyběla jedna ploutvička. Majitel je prý učí opět plavat a do roka je vypouští. Také šíří osvětu mezi turisty, ale především místními, kterým navíc nabízí peníze za to, když mu donesou želví vajíčka, než aby je snědli nebo prodali překupníkům. I když jsou želvy chráněné zákonem, přesto jejich počty ubývají hlavně kvůli lidem či predátorům, a tak se zpět vrací naklást vajíčka jen 1 z 90 narozených želv. Také příběh samotné farmy je smutný, jelikož její zakladatel (otec nynějšího majitele), zemřel na infarkt těsně po otevření. Farmu tedy převzala dcera, která bohužel tragicky zahynula společně s dalšími rodinnými příslušníky během tsunami o Vánocích v roce 2004, které zničilo i samotnou farmu.
Tsunami připomíná i obří Budha, který se nachází hned přes ulici. Člověk si vůbec nedokáže představit, jak hrozivá musela vlna tsunami být a kolik životů si vyžádala. Přemýšlela jsem o tom, jak se může změnit život tolika lidí během jednoho okamžiku a jak děsivě a překvapivě musela všechny zasáhnout. Musím říct, ze jsem z toho měla husí kůži. Předtím jsem si nevšimla, že by něco tsunami připomínalo nebo že by byly patrné nějaké následky, ale je možné, že jsem jen rozbořené budovy považovala za zanedbané a bordel za laxnost místních. Každopádně dnes je Hikkaduwa opět veselé turistické středisko.
Co se nám na něm líbí, že rozhodně není přeplněné a že Vám nabízí hned tři rozdílné pláže. První je hlavní pláž, která je široká, nekonečná a nabízí klid i vybavení včetně množství slunečníků zdarma. Druhá pláž je nejmenší, úzká a trošku s bordýlkem, ale zase má největší vlny pro surfaře. Poslední je koralová pláž, která je rájem pro šnorchlování, ale nabízí minimum lehátek, navíc žádná zdarma. A na tuhle pláž jsme se vydaly.
Do hloubkového potápění jsem se přemluvit nenechala, ale rozhodla jsem se poprvé vyzkoušet šnorchlování, když už se snažím rozšiřovat své obzory. Za 600 rupií (100 korun) jsem vyfasovala brýle, náhubek a ploutve, ale hlavně i svého vlastního záchranáře Sudu, kterého jsem později fakt ocenila. Pobavil nás hned na začátku, kdy se nás zeptal, jestli je Adélka moje máma, to jsme šly do kolen. Při prvním potopení jsem myslela, že se asi udusím, protože mít v puse gumový náhubek a snažit se normálně dýchat, vypadalo nemožně. Naštěstí Sudu si vždycky stoupnul na korál (neměla jsem čas řešit, jestli se to smí nebo nesmí) a já se o něj opírala a dýchala. Po pár minutách jsem si zvykla, položila se na hladinu a nechala jsem se vést Sudem, který měl snad radar na ta nejhezčí místa.  Otevřel se přede mnou úchvatně bohatý mořský svět plný různých ryb, jejichž jména samozřejmě neznám, škoda. Narazily jsme na úplně plné hejno šedivých ryb, u kterých jsem si říkala, že chápu výraz jako sardinky, třeba to i sardinky byly, ale zdály se mi větší. Jen co jsme se pohly, celé hejno se bleskurychle rozuteklo. V moři byly i stovky malých Nemů, tedy žlutomodrých prouhatých rybek, krásné velké modrobílé puntíkaté ryby a ryby, co vypadaly jako skaláry z našeho akvárka. I samotný korál byl hodně zajímavé místo. Je neuvěřitelné, jak bohatý svět se nachází jen pár metrů od pláže, a že může zůstat pro lidské oko na břehu zcela ukryt. Jsem ráda, že jsem překonala sama sebe a určitě půjdu do šnorchlování i v ostatních destinacích.
 
Následující den jsem si ještě půjčila mini surfovací prkno a zkoušela se nechat unášet vlnami. Samozřejmě mě to moc nešlo, takže jsem se dost nalokala, padaly mi trenky a jednou jsem se pořádně vymlela, ale třikrát se mi podařilo doplout až na břeh, takže to stálo za to.
 
Poslední večer na pláži jsem ještě šla mrknout na západ slunce, který byl ohromně romantický, snad se to alespoň trochu podařilo zachytit na fotky. A zítra už nás čeká cesta na letiště, Adélka odlétá už zítra v noci, já noc na to směr Malajsie.
   

Poznámky:
  • Na oběd jsem opět dostala chuť na místní rice & curry, které je nejlepší z bufetu. Asi z 15ti soudků si nandáte, co se vám nejvíce líbí - dva druhy rýže, curry s rybou nebo kuřetem, poppadom, různé zeleninové dipy více či méně pálivé.
  • Nikde ve středisku nenajdete chodníky, takže se neustále proplétáte mezi auty, tuktuky a skútry. Na večeři jsme si radši vzaly baterku, aby nás nepřehlédli. Často chodíme raději po pláži nebo podél železnice po cestě, protože po silnici to je fakt maso.
  • Slunce tu vychází kolem 6.30 a zapadá kolem 18.15, kdy následuje tma tmoucí.
  • Na pláži nenajdete žádného plavčíka, ani žádné vodní sporty s výjimkou půjčoven surfů a potápěčského vybavení, což nám vůbec nevadilo.
Kalkulace:
  • Ubytko 1500 rupií
  • Bus 55 rupií
  • Želvy 500 rupií
  • Oběd 725 rupií
  • Šnorchlování 600 rupií
  • Magnet na památku 200 rupií
  • Večeře 950 rupií
  • Celkem 4530 rupií = 781 Kč

1 komentář:

  1. Šnorchlování je fajn. Máš pěkné zážitky. Přeji příjemnou cestu do Malajsie. Táta

    OdpovědětVymazat