Srí Lanka: Colombo

Druhý den cesty jsme pokračovaly v cestě na Srí Lanku, Adélka na mě čekala na letišti v Colombu, zatímco já zakroužila nad Dubají a většinu letu probrečela nad filmem Me before you. Při příletu musíte vyplnit příletovou kartu, což jsem zjistila až po vystání fronty na pasovou kontrolu, takže jsem si ji vystála úspěšně dvakrát. Povinné vízum jsem si vyřídila na internetu předem za 35 amerických dolarů. Hned za pasovou kontrolou vás pohltí místní Datart, ulička asi dvaceti obchůdků, každý s třemi pračkami, dvěma televizemi, jednou lednicí a pěti prodavači. Pak už popadnout zavazadla, vyměnit peníze, koupit místní simku na volání a internet a hledat autobus do Colomba, který jsme my ale nenašly. Nás ukecal místní naháněč taxi, kterého jsme ukecaly na 1000 rupií (1 koruna = cca 6 rupií) až do hotelu, se zastávkou na nádraží pro lístky. Samozřejmě se záhy ukázalo, ze pokud chceme jet 20 minut do Colomba, na což nás pán nalákal, tak musíme doplatit 300 rupií za dálniční poplatek. To jsme rezolutně odmítly s tím, ať tedy jede po staré silnici. A to jsme se nestačily divit. Doprava na Srí Lance je prostě neuvěřitelná, miliony aut, která se předjíždí zleva zprava, nejsou žádná pravidla, prostě vjedeš do silnice a oni zabrzdí a nebo taky ne. Jezdí se vlevo, auta především asijských značek, autobusy Tata vypadající tak minimálně na 30 let, motorky a hlavně úžasné tuk tuky neboli trojkolky, u kterých nevím, jestli je považovat za motorku nebo auto. Pruhy nehrají roli, z dvouproudé silnice je rázem pětiproudá, kdo předjíždí, tak zatroubí a prostě jede hlava nehlava, pes nepes, chodec nechodec. Nejdříve jsme s Adélkou vykřikovaly leknutím docela často, ale jak jsme se blížily do Colomba, tak jsme si zvykaly. Mimochodem přejít silnici je také umění, chce to hodně odvahy a ideálně místní, za kterými přeletíte na druhou stranu. O nějaké přednosti chodců na přechodu tady ještě neslyšeli, stejně jako o technické (myslím, že by jí u nás prošlo maximálně 10 až 20 procent vozidel a jiných pojízdných prostředků).

Prvním naším cílem bylo nádraží v Colombu, kde jsme chtěly koupit jizdenky na vlak na následující den do Kandy ve vnitrozemí, jelikož v Colombu není nic, co by stálo za zdržení. Rychle jsem se zorientovala a našla okénko s nápisem Kandy. Tam mě ale poslali k jinému okénku, ti zase k dalšímu, až jsem skončila u třetího okénka, kde mi oznámili, ze všechny lístky do Kandy na zítra jsou již vyprodané, takže šok. Nicméně jsem se dopátrala, že pán myslí rezervace do první a druhé třídy, které si běžně turisté kupují, a že lístky bez rezervace do druhé třídy samozřejmě jsou, ale prodávají se až v den cesty. Takže cesta na nádraží byla zbytečná, i když ne úplně. Jelikož nás vyděsilo, že jsou místenky už prodané, tak jsme se rozhodly, že pojedeme raději už prvním ranním vlakem v 5.55, abychom se vyvarovaly davům zážitkuchtivých turistů. A to byla rozhodně dobrá volba.

Pak už jsme se řítily do hotelu, tedy spíše takového penzionku s pár pokojíky. Všechno ubytko jsme vybíraly a rezervovaly předem na Booking.com. Jen v Colombu bylo ubytování relativně drahé, hodně obsazené a obecně na Srí Lance spíše jednoduššího rázu. My ale nečekaly dle obrázků za 8740 rupií (1500 Kč) žádný luxus a tak jsme se spokojily s malým pokojíkem s vlastní koupelnou, což také není na Srí Lance pravidlem. Bohužel byl penzion u frekventované silnice, což je nejspíš v Colombu každá, a tak jsme celou noc poslouchaly motory a klaksony místního vozového parku.

Po ubytování jsme už měly pořádný hlad, protože jsme od snídaně v letadle nic nejedly. Vydaly jsme se tedy do víru velkoměsta, skončily v prvním obchodním domě s občerstvením a hned jsme se hrnuly do stánku se srílanskými specialitami. Všechny pokrmy měly vystavené a za 350 rupiií vám nandali a ohřáli od každého trochu. Sice jsme věděly, že kuchyně je velice podobná indické, tedy pálivá, ale přesto nás to obě zaskočilo a hezky jsme to s pusou v jednom ohni obrečely. Ale chutnalo to výborně, jen by do toho nemuseli dávat celé koření, které pak půlku večeře vyndaváte. Cestou jsme kroutily hlavou nad napisy Merry Christmas (veselé Vánoce) a vánočními stromky, které ve 30ti stupních vypadaly pro nás hodně nevhodně.

Po večeři, zhruba v půl 7, už byla venku tma jak v pytli, tak jsme ulehly a propovídaly půlku večera. Srí Lanka nás na první pohled okouzlila. Nečekaly jsme moc, je to taková trošku špinavější země hodně připomínající Indii, ale jsou tu nesmírně ochotní lidé, krásné teplo (ano, vůbec vám nezávidíme mínus 8 stupňů) a úžasná atmosféra.

Poznámky a doporučení:

• V letadle koukat jen na komedie, je fakt trapný brečet jak želva, když vedle vás sedí neznámí cestující.
• Lístky na vlak kupovat až v den jízdy nebo sehnat někoho místního, kdo vám lístky s rezervací koupí pár týdnů dopředu. Na internetu se prodávají jen lístky soukromých (drahých) společností do první třídy, kde se nedají otvírat okna a nám to přišlo jako klec na turisty. Volte druhou třídu. 
• Nevozit repelent či jiné spreje, které se vám můžou vystříkat do batohu i přes uzávěr a sáček a zašpinit téměř veškeré oblečení i batoh.
• Toaletní papír s sebou byla dobrá rada, jelikož nikde na veřejných toaletách nejsou. Domníváme se, že se místní mejou hadicí umístěnou na záchodě.

Kalkulace na osobu:

• Voda na letišti 150 rupií
• Taxi 1000 rupii
• Ubytování 4370 rupií
• Večeře 359 rupií
• Voda 70 rupií

Celkem 5940 rupií = 1024 Kč