Téměř sedmihodinová cesta ze Singapuru do Kuala Lumpur uběhla jako voda. Za okénkem probíhaly rozsáhlé palmové háje, střídané novými satelitními městečky s domy či byty jak přes kopírák. Docela mě zaujalo, že nové vysoké bytové domy mají prvních zhruba 6 pater vyhrazených pro otevřené garáže a teprve potom začínají byty. To mě přijde jako skvělé architektonické řešení. Hned po příjezdu do Kuala Lumpur se srrhnul šílený liják, takže jsem vzdala cestu do hostelu městskou a skočila jsem do taxíka. Tak za 78 Kč, co bych se nesvezla, že jo. Čekal na mě úplně pidi pokojíček jen s postelí a asi třiceti centimetry vedle. Také tu měli chytře vyřešené dveře, které byly dole vykouslé, aby se mohly přes postel zavřít. Za 170 Kč na noc si nestěžuji.
Hned po ránu se vrhám do víru velkoměsta a porovnávám se Singapurem. Kuala Lumpur je také překvapivě celkem rozvinuté město s lepšími i horšími čtvrťmi, ale oproti Singapuru je určitě špinavější, hlučnější a potkáte i dost bezdomovců, kteří tady spí jen tak venku, mrazy jim tu nehrozí.
Jako první se vydávám do Batu Caves, jeskyní na okraji města, místní nadzemkou. Tady se také lístky kupují v automatech, ale vydají vám plastový žeton, který přiložíte k turniketu. Je tu více možností i společností, takže musím během cesty přestoupit a koupit lístek nový. Jedu nadzemkou až na konečnou a pozoruji odlišnosti. První mě upoutá systém na nástupišti, kde máte nakresleno, kde máte čekat/kde zastaví dveře. Máte stát ve frontě, ale tady se přednost nedává, prostě se hrnete dovnitř, nečeká se, až cestující vystoupí. Ani při vystupování vás nepustí ke dveřím, musíte spolucestující rozrazit. Na tohle jsem si v Asii nezvykla, to, že se furt někam cpou a vůbec nejsou ohleduplní. Dalším, co mě zaujme, jsou vyhrazené vagóny jen pro ženy, které jsou označeny na zemi, na vlaku i uvnitř vlaku. Ale i tady najdete muže, místní i cizince, kteří prostě asi neumí číst. Stanice ve vlaku hlásí také anglicky a i tady jim stanice blikají na plánku, takže můžete sledovat, kde zrovna jste.
Batu Caves jsou hned u nádraží a nabízí více hinduistických svatyní, takže se nenechte zmást jako dva kluci, co jsem potkala, a jděte rovně až k obří zlaté soše. Za ní se ujistí, že máte zahalené nohy (šátek, kalhoty nebo dlouhou sukni s sebou-ty se ostatně hodí mít s sebou furt včetně svetru, protože klimatizace v dopravních prostředcích jede až moc naplno) a hurá nahoru sdolat stovky schodů, zdarma.
Cestou potkáte spousty fakt drzých opic, pro které můžete dole koupit banány. Ale vemou cokoliv, stačí, když vyndáte něco z batohu a nedáváte pozor, a můžete se s tím rozloučit. I ovoce, které je v jeskyni ve svatyni připraveno jako dárek, velice rychle končí v jejich rukách. Mají prostě vymakaný systém. Nahoře přímo v jeskyni je několik svatyní, soch i jeden kohout.
Pak se vydávám zpátky nadzemkou na asi nejznámější atrakci Kuala Lumpur, a to dvě věže Petronas Towers, které patří ropařské společnosti Petronas, jejichž benzínky potkáte po celé Malajsii. Jsou fakt obrovské a tak přemýšlím, kdo má asi kancelář úplně nahoře a jestli je taky mladý, krásný a bohatý jako Christan Grey :-). Můžete se vydat nahoru na most mezi oběma věžemi, ale musíte si koupit lístky předem a zaplatit skoro 600 Kč, tak to protentokrát oželím. Kolem věží je obchodní centrum a krásný park, kde si chvíli odpočinu.
Po celém centru je spousta mrakodrapů korporací i hotelů, i na Kotník tu zcela náhodou narazím. Jelikož se zase spustí šílený slejvák, nastupuju do jedné ze čtyř autobusových linek, které vláda provozuje po centru zdarma a nechávám se jen tak vozit, dokud mě to neomrzí a nevrátím se do hostelu.
Jsem ubytovaná v China town, tedy čínské čtvrti, hned vedle vnitřního i venkovního tržiště, na které náhodou narazím. Prodávají tu zaručeně pravé hodinky, boty, kožené výrobky, oblečení, suvenýry, květiny i jídlo vše v přepočtu za pár korun, škoda, ze nemám místo v batohu. A tak jen brouzdám a koukám. Jejich jídelny jsou fakt úžasné, jen tak rozložené na chodníku, nabízející malajskou, čínskou i indickou kuchyni, kdy kuchařům koukáte přímo pod ruce a nad hygienou se už po 3 týdnech v Asii nepozastavíte. A tak si vybírám indický bufet, kde si naberu kuře, zeleninu a chleba roti (rýže a nudle už mi začínají trochu lézt krkem).
Celkově jsem z Malajsie nadšená. Vůbec jsem nečekala, že to bude tak rozvinutá země (oproti Srí Lance rozhodně), s dobrými cenami (jídlo kolem 60 Kč, jízdenka 8 Kč), příjemnými lidmi (jako sama ženská jsem neměla jediný problém), se službami turistům (i když to je muslimská země, já vnímala jen ženské šátky na hlavě, po mně nic vyžadováno nebylo), angličtinou a krásnou přírodou. Už na to asi přišlo hodně Čechů, protože jak na Langkawi, tak i v Kuala Lumpur jsem jich potkala dost. Jen Kuala Lumpur bych asi podruhé vidět nemusela. Za to Singapur rozhodně doporučuji.
Žádné komentáře:
Okomentovat