Plním si své cestovatelské sny: Srí Lanka: Ella

Dnes ráno jsme se probudily plny očekávaní a hlavně obav, protože nás čekal dle mnohých zlatý hřeb dovolené na Srí Lance, a to cesta vlakem z Kandy do Ella. Jelikož už nebylo možné sehnat jízdenky s rezervací a viděly jsme, kolik lidí se rvalo do vlaku v den našeho příjezdu do Kandy, řídily jsme se doporučením cestovatelky Katky a vydaly se do stanice Peradenyia, která se nachází před stanicí Kandy. Náš dohodnutý pan tuktukář se nedostavil, tak jsme chytli jiného, a úplně nervózní jsme frčely na nádraží. Byla nám pěkná zima, i místní pan tuktukář klepal kosu. To víte, bylo "pouhých" 15 stupňů, a tak jsme nehledě na módní trendy navlékly ponožky do skandálů. To by módní policie koukala.

Měly jsme lístky na druhou třídu a celou dobu čekání na vlak jsme promýšlely různé taktiky. Když vlak konečně přijel s 30-ti minutovým zpožděním (zpoždění jsou zde úplně normální), vrhly jsme se dovnitř, ale žádné místo nebylo. Naštěstí jsme se daly do řeči s místními, kteří vystupovali v Kandy, a tak jsme věděli, že si sedneme, a to bylo hlavní. Hned jak vystoupili jsme zaujaly svá místa a pozorovali tu melu. V Kandy se nastupuje dveřmi z obou stran a tak se strhla neuvěřitelná bitva především turistů o místa, ti pobíhali sem tam po peróně a zoufale hledali místa. Ani nevíte, jak jsme byly šťastny, že jsme jely na předchozí zastávku, sedly si a nemusely stát celých 7 hodin, jako většina. Místní by se dali ve druhé třídě spočítat na prstech jedné ruky, cizinci byli většinou mladí Angličané a Němci, pár Rusů a Francouzů. Vlak tuto trasu jezdí jen třikrát denně, proto se nemůžete divit velkému náporu cestujících. Jelikož se jedná o jednokolejku, kde vlak šplhá až do výšky 1900 metrů a navíc se koleje neustále klikatí, trvá asi osmi vagónům překonat vzdálenost pouhých 183 kilometrů celých 7 hodin. Paradoxem je, že za celou cestu v druhé třídě zaplatíte 240 rupií, tedy 40 korun!

A opravdu to stojí za to. Během cesty se jako lusknutím prstu střídá mnoho různých prostředí, od palem a banánovníků po jehličnaté lesy, listnaté keře, políčka se zeleninou (cibulí, rajčaty, lilkem, brambory, mrkví), ale především nejúchvatnější nekonečné čajové plantáže. Nemůžete si pomoct a neustále mačkáte spoušť, ale tu atmosféru nezachytí ani ten nejdražší foťák. Údajně nejhezčí má být poslední úsek z Nanu Oya, ale s tím my nesouhlasíme. Sice je to nejvýše položená část s výhledy do údolí a na okolní hory, ale nám se nejvíce líbily čajové plantáže a příroda v první části cesty z Kandy.

Úžasní jsou neúnavní prodejci občerstvení, kteří se proplétají mezi stojícími cestujícími s různými smaženými pokrmy typu samosa, oříšky, olivami, mangem, které vám i nakrájí (poprvé jsem viděla, jak se má krájet mango, super tip), mandarinkami, vodou, čajem, sušenkami, bagetami atd. Takže spolu s úchvatnými panoramaty máte i gastronomický zážitek. Jak Adélka poznamenala, je to jako v letadle či v kině - pustí vám krásný film a přitom se cpete (i popcorn měli prodejci v nabídce).

Když jsme dorazily do Ella, vystoupil celý vlak, tedy všichni cizinci. Ella je malá vesnička s jednou ulicí, kterou projdete za 5 minut. Bohužel je ale plná turistů, barů a restaurací. Připomíná mi spíš letoviska u Středozemního moře zaplněná anglickými a německými turisty.

My se ubytovaly v penzionu Ella guest inn, který sice měl ok ložnici a moskytieru, ale úplně plesnivý strop v koupelně. Sice jsme se s Adélkou od příjezdu pochlapily (spíše jsme se rozhodly se tím netrápit a moc nezkoumat) a už úplně ne přísně dodržujeme doporučená hygienická pravidla (používat jen lahvovou vodu i na zuby, ovoce omývat jen balenou vodou, nejíst na ulici atd -Adélka to jistí panákem meruňkovice, já si žádné nemoci nepřipouštím), ale tohle bylo i na nás moc. Většinou se jedná o ubytování u místních doma, takže velice skromné, za to autentické. Obecně platí, že na Srí Lance musíte hodně ustoupit ze svých nároků, pokud nechcete platit tisíce za ubytování, a ani tam nemáte jistotu. Také musíte přehodnotit své požadavky, abyste si to mohli užít. A proto si s tím hlavu nelámem a užíváme Srí Lanku takovou, jaká je. My hodně ustoupily i ze svých módních nároků a vůbec se netrápíme těmi příšernými modely, které na sebe házíme. Vždyť je krásně na světě i v ponožkách v skandálech, dvacet let starém vytahaném svetru a tričku flekatém od repelentu. To je svoboda.

Po ubytování jsme chytly tuktuka a vydaly se k vodopádu Rawana, který se nachází 7 km od Elly z kopce dolů. Je to obrovsky vysoký vodopád, který vytváří krásné zákruty a dole přírodní jezírko, ve kterém se místní koupají. Sice jsou všude nápisy, že to je nebezpečné a že k dnešnímu dni se tam zabilo 36 osob, ale zákaz koupání či vstupu tam není. Po návratu do Ella jsme si dopřály výbornou kávu a první pravý černý cejlonský čaj. Také nabídka restaurací v Ella je pestřejší a přizpůsobena turistům, tak poprvé opouštíme tradiční rice&curry a dáváme si grilovanou zeleninu a nudle s kuřecím masem (nudle vypadají jako nudle do polévky, krátké a kulaté). Když uleháme v teplém oblečení do postele (přeci jen tu je pouze 15 stupňů a jsme 1300 metrů nad mořem), slyšíme jen chrápání souseda, což je tisíckrát lepší než hluk v Kandy. Snad se tedy hezky vyspíme.