Srí Lanka: Ella 2

Už nám pomalu začínají docházet synonyma ke slovu úžasný, protože pro nás je Srí Lanka prostě úžasná, dechberoucí, nezapomenutelná, úchvatná a každý den jiná. Dnes ráno jsme posnídaly indický chleba s vajíčky na terase našeho ubytování, i když bylo pouhých 15 stupňů. V noci a ráno je v Elle opravdu zima, ale jakmile vyleze sluníčko výše, tak je zase příjemných 25 - 30 stupňů. 

V 8 ráno nás vyzvedl tuktuk a vydaly jsme se do 5 kilometrů vzdálené továrny na zpracování čaje, Halpewatte, která vyrábí černý a zelený čaj. Jelikož bylo pondělí, tak továrna nevyráběla, protože v neděli se žádný čaj nesbíral. Nám to ale vůbec nevadilo, dostaly jsme velice poučný výklad od pana průvodce, továrnu jsme si prošly, ukázal nám stroje a mohly jsme se na cokoliv zeptat. Přiznám se, že jsem hltala každé slovo, protože mi bylo líto, že i když čaj piju, tak vlastně vůbec nic nevím o tom, jak se pěstuje či vyrábí. Proto bych se ráda podělila o tyto informace i s vámi, snad jsem lámané angličtině správně rozuměla. Co mě hodně překvapilo, byl fakt, že různé černé a zelené čaje se vyrábí z lístků jednoho druhu čajovníku, jen se různě upravují či přidávají ingredience, není to tedy jako s odrůdami vín. Česačky čaje, kterých má tato továrna 3500, trhají pouze vrchní část rostliny se čtyřmi listky. Prvni tři lístky jdou do čaje na export, ze čtvrtého lístku se vyrábí čaj pro domácí trh. Po tom, co sběračky čaj nasbírají a továrna koupí další lístky od farmářů, čaj se suší, pak putuje do stroje, kde se lístky rotací stočí do kuličky a stlačí, aby se uvolnily minerály. Pak lístky umístí na keramické dlaždice, aby mohly fermentovat, a tři místní zaměstnanci lístky očuchávají, zda jsou připraveny na sušení při 105 stupních 21 minut (každá továrna má různý čas a teplotu; navíc zelený čaj potřebuje páru, delší čas a vyšší teplotu, takže nám bylo vysvětleno, že rozhodně není zdravější, protože tímto přijde o většinu minerálů). Dále putují lístky do sít, která oddělí stonek (ty se vrací zpět pod rostlinu jako hnojivo) a 3 různě velké typy lístků, na základě kterých se rozlišují tři typy čajů, i když teď už úplně jako lístky nevypadají. Ty se připraví do pytlů, které dvakrát týdně putují na aukci do hlavního města Kolomba, kde je nakoupí různé firmy, které je pak případně dochutí, zabalí a označí svou značkou. To znamená, že čaj z této továrny může být v několika stovkách čajů různých druhů a firem, protože tato rodinná továrna vyprodukuje a prodá ročně 1,3 milionu kilo čaje. Celý proces výroby čaje od listku do pytle trvá přibližně 24 hodin. Další fakta, která nás zaujala, byla, že lístky čajovníku se dají trhat za 4 roky od vysazení, po utržení se česačka vrací za 7-10 dní, kdyby se lístky neotrhávaly, tak se z čajovníku stane vysoký strom a rostlina vydrží až 70 let. No není to zajímavé?

 

Po dokončení prohlídky jsme se rozhodly vrátit do Elly pěšky, i když už byl pěkný hic. Cestou jsme žasly nad zeleninovými poli, ale především jsme blbly v čajovnících, dokud u nás nezastavili policisté na skútru a neřekli nám, že je to nebezpečné kvůli hadům. Ještě že nás žádný nekousnul. Mimochodem všichni veřejní činitelé mají bílou nebo khaki uniformu, takže si nejste jisti, jestli máte tu čest s průvodčím nebo policistou.

V Elle jsme si daly oběd a žasly jsme nad tím, jak na nádražích mají popelnice na tříděný odpad, ale na většině míst koš vůbec nenajdete a odpadky jsou tudíž poházeny všude kolem. Já se zase podivovala nad tím, že v restauraci pro zhruba 100 osob mají 7 kuchařů a 10 číšníků, přesto jsme na účet čekaly dobrých 10 minut. Většina míst mimo velkého počtu zaměstnanců disponuje i otevřenou kuchyní, takže vidíte, jak se vám jídlo připravuje (někdy lepší nevidět). Ve všech podnicích si také navíc účtují 10-ti procentní servisní poplatek, který musíte připočíst k uvedeným cenám. Ale ledový čaj, co jsem měla s obědem, byl prostě jedinečný.

Vrchol dne nás ale čekal až po obědě, kdy jsme vyšly na asi 3 kilometry vzdálenou Malou Adamovu horu, stoupající do výšky 1141 metrů. Různí průvodci doporučují teplé oblečení, ale to zřejmě platí jen na východ či západ slunce, protože odpoledne se u výstupu pěkně zapotíte. Cestou jsme zabloudily, ale narazily jsme na úžasného mladíka, který nám ukázal svou osamělou chatičku na vrcholu kopce s dechberoucím výhledem, kterou bude otvírat za dva dny. Někdy se opravdu vyplatí zabloudit a tahle chatka byla ráj na zemi. Obecně v Ella je u každého domu cedule s volnými pokoji, protože cestovní ruch se tu opravdu rozmáhá. Správnou cestou nahoru jsme narazily na několik sběraček, které si za volitelný poplatek můžete vyfotit. Jelikož je prý jejich denní mzda 5 dolarů (tedy cca 130 korun), rádi jim těch pár rupií dáte. Tato paní nám připomněla, že většina především starších lidí na Srí Lance má zuby v katastrofálním stavu, pokud vůbec nějaké má. Cestou nahoru potkáte nejen sběračky, ale i pána se cvičenou opicí v kabátku a hadem kroutícím se do hudby, ale tomu jsme za fotku platit nechtěly. Když jsme vystoupaly poslední část cesty po schodech, otevřel se před náma úchvatný pohled do všech stran. To za ten výstup rozhodně stálo. 

Po návratu do penziónu nešla elektřina, což se prý na Srí Lance stává, tak jsme si udělaly romantickou hodinku se svíčkou a baterkami, které jsme si právě z tohoto důvodu vzaly. Také jsme mluvily s manažerem o naší tragické koupelně a bylo nám vysvětleno, že nestihli vymalovat a jelikož hosté nemají rádi zápach čerstvé malby/omítky, tak to nechali takto. Je podivuhodné, že management zhodnotil, že hosté budou raději v plesnivé než v čerstvě vymalované koupelně. A tím končí naše horské zážitky z vnitrozemí a zítra se vydáváme na leháro k moři.

Kalkulace na osobu:

• Ubytko 1471 rupií
• Tuktuk k továrně 300 rupií
• Vstup do továrny 300 rupií
• Oběd 1000 rupií
• Večeře 520 rupií
• Voda 80 rupií
• Ovoce 300 rupií
• Celkem 3971 rupií = 685 Kč