Plním si své cestovatelské sny: Srí Lanka: Galle

Dnes ráno jsme se vydaly do vedlejšího města Galle, jehož historická část patří k památkám UNESCO.
Jedná se o poloostrov, který je kolem dokola obehnán hradbami a jeho čelo tvoří rozlehlá pevnost. Opevnění založili Portugalci a převzali Holanďané, následováni Brity. Proto narazíte na množství křesťanských kostelů a staveb, takže si přijdete spíš jako v Evropě.

Z fotek nejznámější je bílý maják, který shlíží z jednoho cípu poloostrova a pod kterým jsou dvě pláže, které využívali svatebčané pro své fotky. Svatební ohoz tu je hodně bohatě zdobený a barevně výrazný, připomíná indické svatební sárí pro ženy a tuniku pro muže. Krásné byly i sladěné družičky, které měly volné kalhoty a holé břicho. Nechtěla jsme trapčit s focením, tak vám bude muset stačit vaše představivost nebo pan Google.

My prošly celé opevnění a několik vnitřních uliček, ale nijak zvlášť na nás tento kout nezapůsobil, asi že byl hodně podobný tomu, na co jsme zvyklé. Pro nás tedy žádné vzrůšo. Co nás ale zaujalo, že staré město má křesťanské kostely, ale hned za hradbami najdete obřího Budhu a hned vedle hinduistický chrám.

Větší vzrůšo pro nás byly obě cesty místním autobusem. Autobusy tu mají různé barvy, nejčastěji červené, bílé a pak jedny s obrázky (ty jsou většinou v lepším stavu a moc nestaví, takže asi expres), většina z nich ale vypadá, že nedojede. Z toho si ale řidiči nic nedělají, řítí se velkou rychlostí a předjíždí za neustálého zvuku klaksonu. Pár zastávek je označeno cedulí s obrázkem autobusu, všechny ale poznáte dle žlutého vykouslého obdélníku namalovaného do silnice. Jízdní řád není, prostě si stoupnete k silnici a zamáváte na řidiče, který buď zastaví nebo ne. Autobus má dveře vepředu i vzadu a místní často naskakují i vyskakují ještě/už za jízdy. Hned při nástupu si všimnete Budhy, který je v každém autobuse, i když v různých podobách. V autobuse je také několik rezervovaných míst - pro církevní představitele, postižené, těhotné a důchodce, i když místní to příliš nedodržují. Ale hlavně má každý i ten nejrozpadlejší autobus repro bedny, z kterých se line veselá místní hudba pro zpříjemnění cesty. Když chcete vystoupit, tak buď zazvoníte na knoflík na stropě nebo zatáhnete za šňůrku. Zkrátka úžasný zážitek. Pozn.autora-nemám foto těch typických = nejstarších autobusů, určitě dodám.

Když jsme se vrátily do Hikkaduwy, měly jsme už pořádný hlad, a tak jsme zapluly do první restaurace na pláži. Bohužel jsme čekaly na jídlo přes 45 minut (čekání je dost časté) a když jídlo konečně dorazilo, moje kuře bylo uvnitř úplně syrové. Takže jsem kuře vrátila a obědvala jen hranolky s pepřem a salát. Pepř tu používají opravdu hodně a někdy tedy dost nezvykle.

Po obědě jsme vyrazily na pláž u našeho ubytování, tedy v té klidnější části hlavní pláže. A když říkám klidnější, myslím tím, že na celé pláži, kam naše oko dohlédlo, bylo 10 lidí. Ano, opravdu 10. Furt si říkáme, kde všichni jsou, jestli to je normální nebo jestli je nějaká mimosezóna, prostě nejsme ze Středomoří vůbec zvyklé na prázdné pláže.

Navečer nás navštívil kamarád Petr, který byl na Srí Lance na tři týdny s partičkou a tak jsme si porovnávali zážitky. Je to ale zvláštní pocit setkat se 7773 kilometrů od Prahy. Jojo, jste od nás opravdu tak daleko.

Poznámky aneb čemu se stále ještě divíme:

Místní dámy mají krásné husté vlasy minimálně po lopatky, nejčastěji do pasu. Většinou je mají spletené do copu, obarvenou jsme žádnou dámu neviděly, jen jednoho pána.
Sportem, který nejčastěji děti i dospělí hrají, je kriket. V Galle mají velký kriketový stadion.
Za platbu platební kartou ve všech ubytovacích zařízeních účtovali 2- 5 procent navíc, v některých karty nepřijímali vůbec.
Srílančané jsou nejspíš hazardní hráči, protože na každém rohu vidíte stánek, kde prodávají malé lístečky vypadající jako losy.
Cigarety se tu neprodávají jen po krabičkách, ale i po kusech z šuplíku. Ani v obchodech místní nerespektují frontu a vášnivě na prodavače mávají penězi. Ten si nejprve vezme peníze a pak se ptá, co si dáte. (Platí jen v přeplněných obchodech). Dle předbíhání a neustálého předjíždění soudíme, že jsou místní velice netrpěliví lidé.