Plním si své cestovatelské sny: Nový Zéland 5

Ještě jsem vám vyprávěla, co jsme zažily na cestě mezi Rotoruou a Tongarirem, takže to hned napravím. Celá tato oblast je plná geotermálních/vulkanických jevů, jako jsou gejzíry, krátery, horké prameny, bahno, unikající pára a jezírka rozmanitých barev. Takže hned ráno jsme se vydaly do Wai-o-tapu termálního úžasňákova (thermal wonderland), což je park, kde vidíte všechny tyto jevy. I když se za vstup platí přes 30 dolarů, alespoň dostanete lejstra s vysvětlením a máte vše na jednom místě.

První a jednou z největších atrakcí je gejzír lady Knox, který vystříkne každý den v 10.15, kdy už na něj čekají davy fotochtivých turistů na lavičkách. Asi si říkáte, jak to, že vystřikuje pravidelně ve stejný čas. No to proto, že se mu trochu pomůže a pracovník do něj nasype nějakou bio složku mýdla a do pěti minut už to stříká. Zajímavý je příběh gejzíru a jak se přišlo na to, že ho spouští mýdlo. Koncem 19. století v této oblasti káceli vězni původní buš a sázeli jehličnaté stromy, které tu nejsou původní (to vysvětluje, proč jsou na Zélandu všechny stromy v lese stejně vysoké). No a po práci se chodili koupat do místních horkých pramenů a jeden z nich měl vždy na starosti vyprat prádlo. A tak jednoho dne nasypal mýdlo do tohoto pramene, který vystříknul a rozházel prádlo po celém lese. A tak se tím začali bavit a když se to rozkřiklo, přijel i místní politik s rodinou a po jeho ženě se teď gejzír jmenuje. Upřímně, vůbec to nebylo nic extra, ten přírodní v maorské vesnici byl mnohem hezčí.

Pak už se vydáváte na okruh po parku, kde vidíte různé jevy, kde nejkrásnější jsou různá jezírka. Nejbarevnější je to s názvem Malířova paleta, které opravdu hraje všemi barvami. V letáku máte i vysvětleno, jaký minerál způsobuje jakou barvu (oranžová-antimon, červeno-hnědá-oxidy železa, žlutá-síra, zelená--koloidní sírany a železité soly).

Největší atrakcí je ale Šampaňský bazének, který má nádherný rudý okraj a zeleno-modrý vnitřek s velkým množstvím páry s teplotou 74 stupňů. Vzniklo výbuchem před 700 lety a obsahuje prvky zlata, stříbra, síry a další, bublinky způsobuje oxid uhličitý (tolik hodina chemie).

Další bazénky jsou od šedomodré po tyrkysovou a mají různé velikosti. Nejzajímavější je jedovatě zelený bazének se žlutým okrajem, který je zcela přírodní, i když to tak vůbec nevypadá.

Cestou zpátky se vracíte podél jakoby zmrzlé bílé kaskády, jsou to prý sintrové terasy, které vznikají odpařováním křemíku z vody.

Samozřejmě to v celém parku náležitě smrdí a teplá pára otepluje už tak teplé počasí, ale za tu podívanou to opravdu stojí. Je neuvěřitelné, co umí příroda vytvořit a nechci moc myslet na to, co by nám všechno mohla ukázat.

Po návštěvě parku už jsme měly hlad, ale na Zélandu nefungují motely a po cestě většinou vůbec městy neprojíždíte, nebo ve městě nic není, natož benzínka nebo občerstvení. Tak jsme nakonec dojely až do Taupa, což je město u stejnojmenného jezera, které je největší v Australasii a mně osobně hodně připomíná Bodamské jezero svou rozlohou, přírodou a horami kolem. K obědu jsem si dala schnitzel neboli řízek a moc jsem si pochutnala.

Po obědě jsme se kousek vrátily k nejnavštěvovanější přírodní atrakci, a to k vodopádům Huka. Já osobně bych je asi vodopády nenazvala, jsou to spíš takové větší peřeje v kaňonu, které jsou hned u parkoviště, což asi zvyšuje jejich návštěvnost. Nicméně jsou opravdu silné, hlučné a mají krásnou barvu vody. K vodopádům se můžete vydat i super rychlou lodí za 150 dolarů nebo pomalejší lodí za 35.

Poslední dnešní zastávkou byly horké prameny na okraji města, které padají z vodopádů do řeky a kde se rochní spousta místních i turistů. Někde je voda vařící, jinde vlažná a v řece už studená, tak musíte najít správné místo. Jelikož má řeka pořádný proud, spousta lidí se po ní pláví jen tak na kruhu nebo nafukovací matraci, to jsem docela litovala, že jsem nezažila.