Austrálie: Melbourne 1

Vždycky jsem si říkala, co všichni na té Austrálii asi vidí, že sem míří milióny mladých lidí za cestováním a za prací. Hned po prvním dnu bych se sem taky odstěhovala. Je neuvěřitelné, jak jsou všichni milí, jak je tu čisto, jak všechno funguje, co všechno nabízí zdarma, ale hlavně ta nepopsatelná uvolněná atmosféra, která na vás dýchá, je prostě úžasná.

Hned po příletu do Melbourne mi pomohla jedna za zaměstnankyň letiště, která se mě zeptala, jestli nepotřebuju pomoct. Nechtěla jsem dávat 18 dolarů (360 Kč) za 20-ti minutovou cestu z letiště Sky Busem, tak jsem hledala městskou dopravu. Paní se mnou ochotně koupila kartu Myki, na kterou si dobijete kredit, vysvětlila mi, že si musím pípnout při nástupu i výstupu, a dovedla mě na nástupiště městského autobusu. To vše zdarma, z dobré vůle. Nastoupila jsem do prvního autobusu, druhého autobusu a konečně na tramvaj, která jela do centra. Sice jsem jela přes hodinu, ale stálo mě to pouhých 6 dolarů, což je velký rozdíl. Bohužel každá cesta tramvají vás stojí přes 4 dolary a je jedno, jak dlouho jedete. Naštěstí ale existuje denní limit 7.80 dolarů, po jehož dosažení jezdíte zdarma.

Z tramvaje jsem pozorovala okolí, většina domů byly bungalovy, buď z cihel (jako v Anglii) nebo obložené laťkami (jako v Americe). Hodně obchodů a značek bylo stejných jako v Anglii, ale najdete i hodně malých nezávislých obchůdků. Melbourne je považováno za hodně evropské město a je pravda, že jsem si ze začátku nepřipadala jako v Austrálii, protože spousta věcí je hodně podobná. Centrum Melbourne je velice moderní s mrakodrapy, ale zároveň s nízkými budovami trochu připomínajícími New Orleans. Silnice jsou úžasně široké, nabízející spoustu místa pro auta, tramvaje i parkování.

Tramvají se dostanete téměř všude, v celém centru jezdí zcela zdarma, stačí naskočit. Já využila okružní tramvaj, která nabízí historický vůz a komentář zajímavostí kolem dané zastávky.

V hostelu jsem si přečetla, že je otevřený trh královny Victorie, kam také jezdí tramvaj zdarma, tak jsem se tam hned vypravila. Škoda, že nemáme také takové trhy. Stánky přetékající čerstvým ovocem a zeleninou všeho druhu, maso a ryby, delikatesy, oblečení, suvenýry, seženete opravdu všechno, na co si vzpomenete za výhodnou cenu a v super kvalitě. Trh nabízí i množství stánků s jídlem, a tak jsem si k obědu vybrala fish and chips (rybu a hranolky, jako v Anglii).

  

Jelikož jsem v noci v letadle moc nespala, začaly se mi zavírat oči. Vydala jsem se tedy do zahrad Treasury a Fitzroy, kde jsem si lehla pod strom do stínu a trochu si zdřímla, zatímco místní měli pikniky, hráli si s dětmi, běhali nebo jeli na kole. Zdá se mi, že místní jsou hodně aktivní, potkaváte spoustu sportovců, hodně běžců, cyklistů, ale i veslaře. Vypracována těla místních, hlavně mužů, to jen dokazují. V zahradách byla krásně zelená tráva, skleník s barevnými květinami, chatička vypadající hodně anglicky, park miniatur, toalety i pítka s vodou zdarma. Byla to taková klidná oáza uprostřed města.

 
 

Hned vedle se nachází několik sportovních stadiónů včetně těch olympijských. Když jsem šla kolem, zrovna hráli venku fotbal (pro nás Evropany americký fotbal s šišatým míčem a házením mezi tyče), tak jsem si dřepla do stínu a se zaujetím pozorovala, jak se v tom vedru honí za body.

 
 
Hned přes řeku se nachází botanická zahrada, která je také zdarma, je to v podstatě jeden velký park s různými částmi, jezírky, zelenou travou a lavičkami pro odpočinek. Potkala jsem spoustu zajímavých ptáků i rostlin, ale mé přírodovědecké znalosti opět selhaly, budu s tím muset něco udělat.

 
 
Než jsem celé zahrady obešla, byl už večer, a tak jsem se vydala do hostelu. Mám pokoj pro 4 dívky, společně s dvěmi Japonkami, které v noci paří a ve dne spí, a Angličankou Katie, která v Melbourne pracuje. V jídelně jsem potkala další Britku, tentokrát Skotku Ellu, která cestuje a s kterou jsem strávila první večer. V baru v hostelu se konal koncert zdarma (každý pátek mají koncert a oslavují narozeniny jejich hostů). V kapele zpívá známý australský herec ze seriálu Neighbours, takže se s ním všechny Australanky a Britky zbožňující tento seriál fotily. Byl to super týpek, který hezky zpíval převzaté songy a bavil publikum. A já tam tak seděla, popíjela brusinkový džus a říkala si, jak je super být v Austrálii, poslouchat kapelu úplně zdarma a bavit se.
 A to jsem ještě nevěděla, jak super bude St Kilda festival v neděli.

Čtvrť St Kilda je pobřežní čtvrť, kam se místní jezdí koupat na pláž a bavit se. Každý rok druhou únorovou neděli pořádá město celodenní kulturní festival zcela zdarma. My s Katií dorazily kolem jedenácté a nestačily jsme se divit. Celá silnice podél pláže byla uzavřená a vyrostlo na ní i v přilehlých parcích celkem 6 pódií s různou hudbou od latino po ska, elektro, rock i folk.

  

 
Všude kolem byly stánky s občerstvením, oblečením, uměním i sladkostmi. My využily stánků nabízejících vodu, ledový čaj a hranolky ze sladkých brambor zdarma, k obědu jsem si dala super burger z australského hovězího, mňam.

 

Jelikož se festival koná hned vedle místního zábavního parku, rozhodla jsem se vyzkoušet sto let starou horskou dráhu, na které se nedá fotit, protože se to fakt dost klepe. Vozíky brzdí pan řidič, který jede ve stoje mezi dvěma vozíky, proto to tak cuká. Nečekala jsem, že to bude tak házet a navíc že to pojede tak rychle z kopce. Jsem ráda, že jsem přežila.

 

 Na festivalu bylo i podium, kde učili salsu, bachatu a další latinsko-americké tance, tak jsem šla okouknout konkurenci, byli dobří. 

Na festivalu si každý najde něco, a tak ho navštívili děti, mladiství, dospělí i důchodci. Alkohol prodávali jen i dvou pódií a před vstupem k nim jste museli ukázat dva průkazy totožnosti, aby ověřili, že už vám bylo 18. Alkohol je v Austrálii dost drahý, sklenice piva vyjde na 120-160 Kč. A tak jsem ráda, že nepiju. Na festival je zakázáno vnášet jakýkoliv alkohol, na což přísně dohlížela ochranka i mezi lidmi. Líbí se mi, jak tu berou pití vážně a nenechají si festival zkazit ožralými účastníky. Podél ulice bylo i množství restaurací a barů, kde většina z nich měla vlastní vystupující, nebo muzikanti hráli jen tak na ulici nebo třeba z balkónu. 

 

Jediné, co festival trošičku kazilo, bylo počasí. Po včerejších 28 stupních bylo dnes pouhých 18, většinou zataženo a hodně větrno, ale i přesto jsme si festival moc užily a jsem ráda, že tomu náhoda chtěla a byla jsem zrovna v Melbourne. Tady se mi bude hodně líbit. Je to tady prostě takové hodně v pohodě.