Austrálie: Great Ocean Road

Když jsem se dívala na nejoblíbenější výlety z Melbourne, jasně vedla Great Ocean Road (velká oceánská cesta), 243  kilometrů dlouhá silnice (Austrálie používá od 60. let kilometry, ne míle) podél jižního pobřeží. Silnici postavili proto, aby byli vesnice na jižním pobřeží přístupné jinak než po moři a také aby měli vysloužilci z 1. světové války práci. A tak byla v roce 1932 slavnostně otevřena tahle silnice, která nabízí dechberoucí výhledy a je cílem většiny turistů.

 Většina cesty vede přímo podél pobřeží a nabízí pohledy na krásné čisté pláže, které jsou buď zcela opuštěné nebo se po nich prochází místní, chytají ryby, surfují (v jednom městě byly dokonce surfařské závody) nebo se jen tak s rodinou kochají. Moře je nádherně čisté a hraje všemi odstíny modré, se středními vlnami s huňatou bílou pěnou. Po cestě jsme míjeli ostrov s tuleni a viděli jsme celé hejno bílých papoušků se žlutou korunkou. Na stráních přes silnici najdete spoustu nádherných, téměř kompletně prosklených domů, z nichž musí být překrásný výhled. Dívala jsem se v realitce a za 10 milionů korun může být ten nejmenší s dvěmi ložnicemi můj, ale o výhledu tam nepsali. Většina fotek je focených přes sklo z autobusu, tak se omlouvám za zhoršenou kvalitu.

 

První zastávka na naší cestě bylo městečko Apollo Bay, kde mají hezkou pláž, ale především to byla zastávka na oběd. Pan řidič nám doporučil místní bistro a rybu flake (maso z jednoho několika druhů malého žraloka), která byla fakt dobrá, bez kostí s výborným bílým masem, skoro jako kuře.

Po obědě jsme se vydali na hlavní atrakci cesty, a to 12 apoštolů, což je seskupení osamělých skal v moři, které vzniklo erozí. Bohužel vlivem deště a rozpadu několika skal už není apoštolů 12, ale momentálně jen 7. Můžete se vydat na dva vyhlídkové okruhy zcela zdarma, jeden vede po skalách s výhledy zeshora, druhý vede buší a po schodech přímo na pláž, já se jako správná turistka vydala na oba. A tady jsem našla ten opravdový ráj a nepopsatelnou krásu, kterou prostě musíte zažít. Kdo by chtěl ještě intenzívnější zážitek, může si zaplatit výlet helikoptérou za 140 dolarů (2800 Kč), ale to si mi chudé české turistky nemůžeme dovolit.

 
 

Od Dvanácti apoštolů se cesta stáčí do vnitrozemí přes národní park Port Campbell plný eukalyptů, čajovníků,  hustého lesa, prý i klokanů a koal. Ač jsem si mohla oči vykoukat, žádná zvířátka jsem neviděla, jen jednoho mrtvého klokana u silnice. Přejetých klokanů je prý v Austrálii hodně, a tak často vidíte cedule před klokany varující. 

Druhou hlavní atrakcí u pobřeží je Loch Ard Gorge, což je místo, kde v roce 1878 ztrozkotala loď Loch Ard, plující z Británie do Melbourne. Lodi zbýval jen jeden den cesty do cíle, když ztroskotala a většina posádky i pasažérů zahynula. Přežil jen člen posádky Tom, který z moře zachránil cestující Evu (asi osud), uložil ji do jeskyně, lil do ní alkohol, který vyplavilo moře, a nakonec vyšplhal po útesech nahoru, aby přivedl pomoc. To je tedy hrdina. Máte opět zdarma na vybranou tři okruhy, dva nahoře po skalách nebo třetí přímo na pláž s jeskyní, já je zase pro jistotu dala všechny.

Cestou zpátky jsme projížděli farmářskou oblastí, především zaměřenou na chov krav a ovcí a produkci mléka. Krávy tady mají buď plemeno jersey (strakaté) nebo celočerné krávy. Ovce jsou prý původem španělské vyšlechtěné, jsou takové větší, nemají černé hlavy jako některé anglické a vlna vypadá hustší a vůbec na nich neplandá. Střídaly se roviny s kopci, vyprahlé žluté pastviny se zelenými palouky, stromy s keřemi, prostě od každého trochu.

 
 
Když jsme projížděli městečky, většina ulic je krásně široká s parkovacími místy, většina domků jsou přízemní bungalovy s krásným zeleným trávníkem a předzahrádkou. Vše vypadá čisté, upravené, zorganizované. Jako z reklamy na štěstí.

 

Poslední čůrací zastávka byla u jezera Colac, které bylo prý ještě před rokem zcela vyschlé. Dnes je to rozlehlá vodní plocha s přívozem a spoustou racků a čápů.

Mimochodem všechny cedule v Austrálii jsou na žlutém podkladě a jsou častým námětem suvenýrů. Požáry jsou přirozenou součástí australské přírody, podél cesty vidíte cedule, kde je označeno momentální riziko požáru od nejmenšího po největší. Jelikož je právě léto, na většině cedulí bylo vysoké riziko. Projížděli jsme i jedním lesem, který vyhořel před rokem a teď už nebylo nic poznat.
Příroda je v Austrálii vážně nádherná, i Melbourne mě hodně překvapilo. Po pár dnech mužů říct, že Austrálie je rozhodně nejpohodovější a nejrozmanitější země, ve které jsem byla, a proto doporučuju rozhodně přidat na váš cestovatelský seznam.