Indonésie: Bali 5

Padangbai je malá vesnička na západním pobřeží Bali, která slouží hlavně jako přístav pro rychlolodě a trajekty na sousední ostrov Lombok a ostrovy Gili, ale i pro vzdálenější Nusa Penida a Lembongan. A právě proto jsme se sem nechaly z Ubudu dovézt. Jelikož hodně pršelo, tak nás místní zrazovali od ostrovů Gili, kde nejezdí auta, tudíž tam jsou jen nezpevněné silnice, tedy velké bahýnko. Navíc jsou ostrovy tak maličké, že jsme si říkaly, že bychom se tam brzy nudily. Zvolily jsme tedy vzdálenější ostrov Lembongan, který nabízí šnorchlování a hezkou přírodu. Bohužel ale v období dešťů žádná loď z Padangbai nejezdí, což jsme zjistily až na místě, musely bysme se přesunout zpět do Sanuru a jet odtamtud. Nebo jsme si mohly pronajmout typickou lodičku s plováky a třemi motory vzadu a doufat, že se na širém moři neutopíme. Navíc jsme si v průvodci přečetly krásné články o tom, jak není lodní doprava na Bali regulována, a tak jezdí všemožné lodě, které často havarují nebo se přetížením potopí. I v přístavu bylo pár zubožených a potopených lodí. Takže jsme ostrov radši vzdaly a naplánovaly jsme si dvě noci v Padangbai a pak přesun shuttle busem do Seminyaku, známého střediska na jihu Bali na 12 kilometrové pláži.

Padangbai je v podstatě jen přestupní místo, zcela venkovské, kde se turisté vyhrnou z minibusů převážejících je z různých částí Bali a nahrnou se na rychlolodě na ostrovy Gili. Většina turistů tedy v Padangbai nezůstává, nebo maximálně na jednu noc. No a podle toho to také vypadá, obzvlášť teď v období dešťů. Všude bahno, zavřené obchody, jediný bankomat a hlavně spousta, ale fakt spousta slepic a kohoutů, kokrhajících celý den i noc. Jeden byl fakt hustej, měl asi problém s hlasivkami, a tak jsme se řezaly smíchy pokaždé, když zakokrhal. Jsou tu populární i kohoutí zápasy, často vidíte kohouty v klecích u silnice.

Celkem máte na výběr jen z dvaceti ubytovacích možností, jedna lepší než druhá. Moc otevřených restaurací tu nenajdete, my jsme zvolily jednu zvenku solidně vypadající hned u moře, ale polovinu věcí, které jsme si chtěly objednat, neměli (kuřecí steak, čerstvou rybu ani ovocný čaj). A když donesli Pétě kuřecí kouli se sýrem a šunkou, byla částečně syrová. Ajajaj.

Na mapě velká pláž přímo ve vesnici má sotva pár stovek metrů a je obsypaná loděmi a odpadky. Naštěstí se přes kopec nachází krásná tyrkysová pláž Blue lagoon (modrá laguna), která je sice maličká, ale má krásné čisté moře a je ideální na potápění a šnorchlování. Dopoledne svítilo sluníčko (hurá, poprvé po týdnu na Bali, byla jsem z toho u snídaně úplně u vytržení), ale než jsme si daly oběd v přilehlém warungu, tak se spustil slejvák a tak jsme si nestihly zašnorchlovat. Příště bychom Padangbai rozhodně vynechaly.

 
Na třetí den jsme si objednaly shuttle do Seminyaku, který nabízí některé společnosti do vybraných míst na Bali a které jsou levnější než pronajmutí auta s řidičem. Čekaly jsme na další pasažéry z Gili, a tak jsme se daly do řeči s místními, kteří se nás vyptávali na Čechy, jakou máme zeleninu a ovoce, počasí atd. Znali Jana Kollera a samozřejmě Péťu Čecha. Nejvtipnější byl nejspíš britský turista, který statečně nejspíš po kalbě spal na židličce a svíral telefon, kartu a brýle, které mu postupně všechny padaly. Musely jsme ho vzbudit na loď a ještě za ním utíkat s kartou, která mu spadla pod židli. Já vím, proč nepiju.

Další záchvaty jsme měly, když prošel jakýkoliv turista, tak na ně místní postupně vykřikovali:"tiket, toilet, taxi, lunch?" Opravdu pestrá nabídka u jednoho stánku. Angličtina na Bali nás rozesmívá - každý den vidíme úsměvné překlepy (shandwiches, letus, shace, chiken) a ještě úsměvnější je balijský přízvuk (mašáš = massage, čip prajz = cheap prize, bič = beach) a jejich vykřikování pouze jednotlivých slov (lukink - na což mi odpovídáme, že se právě jen díváme, nenakupujeme). 

Samotná cesta společně s dvěma Brazilkama byla také plná dobrodružství. Náš pan řidič trénoval zřejmě na formuli 1, a tak na každé křižovatce čekal na červenou v odbočovacím pruhu a když padla zelená, dupnul na plyn a jel rovně. Ono čáry tady obecně moc neznamenají, ze dvou pruhů se klidně udělají i čtyři. Také nás bavili místní na skútrech v ponožkách v žabkách a rukavicemi na rukách. Kdo by to byl řekl, že jsou na Bali potřeba rukavice.