Adršpašsko-teplické skály, Broumov a Broumovské stěny

Milí čtenáři,

dnes Vás zavedu do krásné přírodní oblasti Broumovska s dle mého nejhezčími skalami v Čechách, a to Adršpašsko-teplickými skalami. 

S kamarádkou Luckou jsme si na konec dubna na slevovém portálu koupily pobyt na 2 noci s polopenzí v Broumově v hotelu Praha za velice výhodnou cenu, jak jinak. Hotel se nachází v Broumově přímo na útulném náměstí a odpovídal průměrnému českému 3-hvězdičkovému hotelu. Nebyl tam žádný wow faktor, ale byl čistý a žádné breberky nás nepoštípaly, a to je hlavní. Snídaně byly bufetovou formou, takže jsme si vždycky něco vybraly, ale k večeři bylo vždy jen jedno jídlo, v pátek pečené kuře na víně bylo fajn, ale v sobotu nás vrabec se zelím a knedlíky moc neokouzlil. Bohužel jsme v Broumově nenarazily ani na jednu restauraci, takže jsme si vybrali ze salátového baru a zmrzlina nám nakonec spravila chuť. Nechápaly jsme, že ve městě nebyla jediná restaurace (jen ta na obrázku, která patřila k hotelu a byla zavřená). Ve městě jsme se šly projít jen rychle ke klášteru, který byl kousíček od hotelu, ale bylo 5 minut před zavřením areálu, takže jsme ho jen velice rychle prolétly a fotky jsem nestihla.

Hlavním cílem výletu byly samozřejmě skály. Dle mého názoru jsou nejkrásnější ty Teplické, kam většina turistů vyrážejících z Adršpachu na menší okruhy vůbec nedorazí, a to je škoda. My jsme kousek po 9 hodině ranní zaparkovaly v Teplicích nad Metují, poblíž vlakové zastávky Teplice nad Metují Skály, zaplatily vstup 70 Kč a i přes teploty pod 10 stupňů vesele vyrazily do skal. Po pár minutách přišlo první dilema. Vylézt a slézt přes 300 hodně strmých schodů na zříceninu hradu Střmen nebo nevylézt? Jasně že vylézt, i když se musím přiznat, že jsem si strachy málem krupla do trenek. Schody byly fakt strmé a poslední kousek mezi skalami a po skalách nebyl pro mě, člověka, který se fakt bojí výšek. Navíc bylo zábradlí ještě zmrzlé a nahoře to fakt foukalo, ale strachy se musí překonávat, že jo. Ale upřímně, žádný velký výhled zřícenina moc nenabízí, takže pokud chcete být fit, tak si nahoru vyspěte, jinak klidně vyhlídku vynechejte. 

Na Teplických skalách se mi líbí, že jdete přímo mezi nimi, po úzcích dřevěných chodníčcích nebo po písku, někdy i hodně úzkými průrvami, kde se stále ještě držel sníh. Sluníčko sice svítilo, ale zima ještě byla. Mimochodem tyto skály jsou přístupné po celý rok, i v zimě. Toto skalní město je fakt rozsáhlé s jednou skálou vedle druhé. Máte krásné výhledy na úzké elegantní skály po obou stranách a na krásně zelené klidné mechové lesy. Říkala jsem si, jaká je příroda mocná čarodějka. Jelikož jsme vyrazily brzo a ještě ne z Adršpachu, v Teplických skalách jsme potkaly jen pár lidských bytostí, což nám vůbec nevadilo. Okruh skalním městem byl bohužel uzavřen z důvodu hnízdění sokolů, tak jsme skalním městem prošly rovně a vydaly se do Adršpašských skal. 

 Pár kilometrů mezi oběmi skalními městy není zas tak zajímavých, jde se po takové lesní cestě do kopce a pak zase z kopce, ale když se do toho kopce vyšplháte, tak po pravé straně budete mít krásné výhledy ještě na Teplické skalní město. 

V Adršpašských skalách si zase zdokonalíte zadky a stehýnka, protože lezete po snad milionech skalních schodů chvíli nahoru, chvíli dolů, mezi spíše nižšími a baculatějšími skalami, kde už bylo turistů o poznání více, především sousedů z Polska (do Polska je to z Broumovska, co by kamenem dohodil). Až dorazíte k nejznámější atrakci těchto skal, a to k Adršpašskému jezírku, na které se můžete vypravit na lodičkách z jedné strany na druhou, když odbočíte z hlavního okruhu do schodů. My jezírko vynechaly, jelikož už jsme byly na cestě přes 3 hodiny, v nohách měly 10 kilometrů a žaludek se hlásil o oběd. Tak jsme jen rychle proběhly skály, číhly na vodopády po cestě a jaly se hledat nějakou dobrou restauraci. První restaurace Lesní Zátiší hned u východu nevyšla. Jen co jsme vkročily dovnitř, vyštěkla na nás paní za recepcí, že mají plno, čímž nám otrávila i tu malou šanci, že bychom si počkaly. Druhou a poslední možností byl Bufet Skalní město, kde podávali buď řízek, smažák nebo guláš, vše za lidovku za cenu do 100 Kč. Lúca šla do smažáku, já měla po tom výkonu chuť na guláš a knedlíky, které jsem neměla už nejmíň rok. Žádný zázrak, ale za ty prachy.

Nožky nás už trochu bolely, a tak jsme nešly zpátky stejnou cestou, ale vzaly jsme to okolo skal po stezce vedoucí podél silnice a železnice. Tato zkratka má jen 4 kilometry a my ji zdolaly asi za 45 minut. Do obou skal se můžete vydat i na menší okruhy (tam a zpátky ze stejného místa), takže pokud nemáte chuť na velký výšlap nebo máte děti, zvolte jednu variantu. Do Teplických si myslím, že by se dalo i s kočárkem, není tam moc schodů, téměř žádné. V Adršpašských by to také kousek šlo, ale pokud pojedete lodičkou, zpátky musíte po spoustě schodů, takže radši děti na záda.

Druhý den jsme se vydaly do Broumovských stěn, které jsou jen pár kilometrů z Broumova. Zaparkovaly jsme za vesnicí u restaurace Amerika, odkud jsme se sápaly do obr kopce po červené značce, minuly jsme kapličku Panny Marie Hvězdy Jitřní, až jsme se vysápaly ke kapli sv. Panny Marie Sněžné a k turistické chatě Hvězda, odkud byl krásný výhled na Broumovsko a do Polska, kde byl na vrcholcích hor ještě sníh. Co si budem nalhávat, teploty zase nepřesáhly 10 stupňů, ale po tom výšlapu do kopce nám bylo teplo dost.

Zvolily jsme červenou značku po hřebenech skal až na vyhlídku Skalní divadlo, jedinou vyhlídku, ze které je možné vidět celé skalní město. Toto VIP místo ale opět obývali sokoli, takže my lidi prostě měli smůlu. Jak to, že si ti ptáci nemůžou vybrat nějakou jinou skálu? V těchto skalách jsme potkaly celkem asi 8 turistů, což bylo zase fajn. Tak jsme si pěkně prolézaly skály, kecaly, kochaly se výhledy a klidnými lesy a po zhruba 3 hodinách jsme se vracely stejnou cestou z velkého krpálu zpátky k autu, když nás na posledním kousíčku překvapily kroupy velké jako hrách. Tak lepší kroupy než déšť, že jo. 

Tyto skály byly mnohem klidnější, méně navštěvovanější, ale zase nenabízely tak hezké výhledy, jako Teplické. Do krpálu s dětmi bych moc nedoporučovala, ale možná byste dojeli autem k chatě Hvězda, ale nevím, jestli není potřeba nějaké povolení. Cestou zpět do Broumova bylo šílené kroupobití a pak slejvák, tak jsme byly rády, že jsme to jen tak tak stihly. Výlet jsme úžasně završily v nóbl hotelové restauraci v Náchodě, kam jsme dorazily samozřejmě zpocené a smradlavé a ve sportovním oblečení, ale obsluha to přežila. Nádherné prostředí na okraji Náchoda, zajímavý interiér (nerada fotím jedící lidi, tak jsem si fotku půjčila od pana Googla), fungující obsluha, i Zdenda Polrajchů je navštívil. Jídla jsou sice dražší, ale Pražáky nezaskočí, většina se pohybuje se od 200 do 350 Kč za hlavní jídlo plus příloha. Já zvolila Dorůžova pečenou vepřovou panenku s pepřovou omáčkou a domácími hranolky, u Lucky to vyhrála Hovězí líčka na balsamicu s čočkou Beluga a domácím bramborovým pyré. Mňam. 

Každopádně víkend mezi skalami byl super relax, ale i pořádná makačka pro tělo. Jak jsem již zmiňovala, za mě vedou Teplické skály a procházka mezi nimi. Takže skalní turistice s dětmi i bez dětí zdar! Příští příspěvek bude hlavně pro hravá dítka a jejich rodiče, tety a stýce, či jiné dobráky, kteří mají dost odvahy vzít si děti na den na starost.